Sluníčko a teplo je pro většinu z nás mnohem příjemnější než zima. Do léta je však v tomto období ještě daleko, a tak kdo může, odlétá do teplých krajů. Pokud možno do nějaké veselé a hlavně bezpečné destinace. Napadá mě třeba teď tolik diskutované Mexiko, které shodou okolností zrovna začátkem února oslavilo svůj státní svátek – Den vyhlášení ústavy. No a při takové příležitosti určitě nechyběla tequila.

Navzdory někdejšímu tvrzení Michala Tučného jsem v Mexiku nikdy nebyla, ale na své první setkání se slavnou mexickou pálenkou nikdy nezapomenu. Bylo to v září roku 1995. Můj muž tehdy v rámci záchrany našeho manželství koupil na usmířenou velmi výhodně patnáctidenní zájezd napříč Spojenými státy. Nesl odpovídající název „The Best of USA“. Letecky přes Helsinky do New Yorku a potom nekonečně dlouhé přejezdy autobusem v kombinaci s jedním vnitrostátním letem z Washingtonu do San Franciska.

Když jsme nocovali v arizonské metropoli Phoenixu, zašli jsme večer do nedalekého mexického baru. Co jiného jsme si tam mohli objednat než pravou nefalšovanou tequilu. Dostali jsme každý velkého panáka, k němu čtvrtku citrónu a solničku. Koukali jsme na to s údivem a naprostou neznalostí. Po chvilce dohadování jsme citrón vymačkali do skleničky s pálenkou, trochu posolili a zvolna pocucávali. Upřímně řečeno, moc nám to nejelo. Přesto jsme si objednali znovu. Mexický barman nás pozoroval v němém úžasu, jak své počínání opakujeme po druhé. Třetí rundu už nevydýchal. Přinesl ji bez objednání a názorně nám předvedl, jak se správně pije tequila: citrónem si navlhčil hřbet levé ruky mezi palcem a ukazovákem, posypal solí, olíznul, sklenku vypil na ex a vykousl citrón. To se nám tak zalíbilo, že jsme se to samozřejmě učili ještě několikrát a jen s velkými obtížemi jsme pak hledali cestu zpátky do hotelu.

Dnes už uměním pít tequilu nikoho neoslníme, ale není marné si to občas, zcela výjimečně zopakovat v domácím prostředí. Jednak je to prokazatelně jeden z osvědčených rituálů na udržení manželství, protože jsme spolu zůstali dodnes. A navíc nám po něm ještě nikdy nebylo špatně. Nejspíš to způsobuje vysoká dávka vitamínu C ke každé sklence…

Tak ať vám slouží ku zdraví i jakémukoli jinému prospěšnému účelu!  

HŠ