Dnes jsme opět výletovali. Tentokrát byly cílem Pustevny. Přijel pro nás autobus a dojeli jsme jen k první hospodě a zůstali stát. Ne, neměli jsme takovou žízeň, ale autobus začal stávkovat. Tak, že bychom se na ten Libušín dneska fakt nepodívali? Řidič chvíli pobíhal kolem autobusu a po chvilce se mu autobus podařilo opravit a opět jsme se rozjeli. Vyšplhali jsme se na stezku Valašku a ušetřili za vstup, protože ho Moravskoslezský kraj dotuje. Potom jsme koukli na pískové sochy a šli k soše Radegasta. Zahřát jsme se museli tím pochodem, protože sice krásně svítilo sluníčko, ale vzduch byl studený. Do autobusu jsme nastupovali s prvními kapkami, ale ujeli jsme jim a na Bečvě nepršelo. To nám teda vyšlo!
Naše vedoucí Hela na Pustevny nejela, potřebovala připravovat další program zde. A stala se jí nemiilá věc. Zatímco odešla z pokoje vyhledat něco do skladu, paní uklízečka zatím vydezinfikovala koupelnu a pokoj zamkla. Hela ji vyhledala a prosila pokoj odemknout. Nedařilo se ani jedním ze dvou náhradních klíčů. Naštěstí bylo otevřené okno. Spočítali pokoje a okna a přistavili žebřík. Droboučká uklízečka vlezla oknem do pokoje...a zjistila, že je ve vedlejším. K chybě v počítání oken došlo proto, že poslední pokoj má okno z boku. Tak opakovat druhý pokus. Hela se modlila, ať vše dobře dopadne, protože na stole byl otevřený počítač, tiskárna, kafe v hrnku...a tím vším musela ta odvážná paní opatrně projít. Ufff, podařilo se. Klíč byl zevnitř, proto nešlo odemknout, ale stejně je nepochopitelné, že zamknout prve šlo. Teď ještě uklidit u sousedů, aby se nelekli, že tam měli zloděje.
Odpoledne jsme vařili kotlíkovou gulášovku. Jenže to vůbec nebylo jednoduché. Nejdříve jsme měli minutu na vyhledání papírků s napsanými ingrediencemi, pak jsme si museli vyzpívat to, co nám chybělo. Ještě přinést drobné dřevo z lesa a mohli jsme začít vařit. Hurá, naše polévka to vyhrála! Po večeři začal opět zábavný večer, tentokrát s živou hudbou a v karnevalových maskách. Ještě před týdnem jsem si nedovedla představit, že bych dokázala ze sebe maškaru dělat, ale nějak jsem změnila názor a navlékla jsem se do kostýmu barové tanečnice. Tančili jsme na parketu jako zamlada. A zlatým hřebem večera byla tombola. Každý jsme do ní věnovali nějaký dáreček a každý jsme dostali jeden los, takže všichni měli jednu z cen jistou. Skoro v polovičce výher byly přidány pletené ponožky, protože jedna pletařka jich do tomboly dala plnou igelitku a vedoucí je přidali k menším dárečkům. Hudebníci to sbalili v jednu v noci a my jsme ještě chvíli dováděli na parketu. Eva je nezmar a při tancování zapomněla na kulhavou nohu a řádila jak z řetězu utrhnutá. Samozřejmě po takové divočině jsme zase nemohli usnout a ještě jsme do dvou kecaly a pokojem se ozývaly salvy smíchu. Když už jsem v půl třetí začala usínat, vraceli se spát poslední tanečníci, a to tak hlasitě, že vzbudili půl chaty. Usnula jsem až po třetí hodině, no, to jsem zvědavá, v kolik se ráno probudím. Usínám šťastná, jak hezký den jsem zase prožila.
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %