Charakter

Povaha Řeků se dokonce již od časů Homéra dá nejlépe popsat jako schizofrenická. Vzdělání, výchova či bohatství nevytvoří v Řecku dobrého člověka, stejně jako absence těchto atributů neznamená, že z něj bude lump. …

Hlavním rysem Řeků je individualizmus, který znemožňuje jakýkoli pokus zaškatulkovat a označit celý národ. Připočíst je třeba jejich po celý dlouhý den nekontrolovatelný, bující temperament. Od Achilla … dávají Řekové svým emocím plný průchod bez jakéhokoli ohledu na následky.

Proto asi už pradávní mudrci považovali za nutné vytesat na portály Delfské věštírny mravní zásady jako „Nic nepřehánět“ a „Poznej sebe sama“ ve snaze přesvědčit řecké druhy, aby své emoce mírnili.

Individualizmus

Jeden řecký vtip zní: „Proč je novinový stánek tím nejlepším podnikáním v Řecku? Protože se do něj vejde jen jedna jediná osoba.“ Řekové si pěstují obrovité ego, což vylučuje jakoukoli kolektivní činnost (pokud jim ovšem nezírá do obličeje nějaká národní katastrofa – to se pak semknou ve vzácné ukázce domácí jednoty). Dávají také najevo velkou vášeň pro svobodu rozhodování, což povýšilo obcházení zákonů na umělecké dílo a uchovalo Řekům neschopnost chápat význam slov jako „disciplína“, „koordinace“ nebo „systém“. …

Nicméně osobní zájmeno „Já“ je stále nejoblíbenějším řeckým slovem.

Extrémní emoce

Sebeovládání, i když původně vypěstované antickými Sparťany, je pro dnešní Řeky pojem nejen naprosto neznámý, ale také naprosto nepochopitelný. Nedočkavě dychtí po všem, jejich radosti ani smutky neznají slovo umírněnost. Nadšení ovládne Řeky až příliš snadno. … Žádný cit se nepokládá za natolik soukromý, aby zůstal nevyjádřen.

Přebujelá neukázněnost vede často k palčivé potřebě vyjádřit se jakýmkoli tělesným způsobem. Po celém světě Řekové tančí, když jsou šťastní. Jsou však náchylní také k tomu, aby povstali a vytančili ze svého srdce i ty nejhlubší bolesti v rytmu tak velebném a dojemném, že by ve srovnání s ním působil i expresionistický balet vesele. …

Lhostejnost

Na odvrácené straně této žhavé mince citů charakterizuje Řeky ledová lhostejnost ke všemu, co má cokoliv společného s veřejným životem. Fráze „Zapomeň na to, brácho! Nedám přece hlavu na špalek pro římský národ“, je zcela běžná a dokresluje vrcholnou nechuť většiny Řeků projevit aktivní zájem o všechno, co není v jejich nejbližším okolí nebo z čeho by neměli osobní prospěch.

Zároveň však jejich rozpolcená povaha při sebemenší zámince vede k sešikování divokých demonstrací či zorganizování stávek zničujících pro národní hospodářství.

Předvádění se

Podle jednoho mezinárodního průzkumu Řek trpí nejistotou a nedostatečným sebevědomím více než člen jakéhokoliv jiného národa. Obává se, že nebude brán dostatečně vážně, a je tudíž neschopen se sám sobě zasmát. Má strach se na sebe podívat a vidět se, jaký skutečně je, takže své nedostatky, své pochyby a své nejistoty maskuje pózováním. …

Dvě třetiny řecké společnosti jsou pronásledovány myšlenkou „co tomu řeknou ostatní“? Předstírání je pro Řeky prvořadou starostí.

Jazyk

Řečtina se od dob Platona (4. stol. př. n. l.) až do dneška změnila méně než např. angličtina od dob Chaucera (14. stol. n. l.) po současnost.

Řečtina byla po mnoho století obecným jazykem starodávného světa kolem Středozemního moře. Byl to jazyk kultury a obchodu, jazyk, v němž se šířily nové ideály křesťanství. Žádný vzdělaný Říman se bez ní neobešel, tisíce řeckých slov byly včleněny do latinské slovní zásoby a prostřednictvím učenců středověku a renesance, kteří ovládali řečtinu alespoň stejně plynně jako latinu, předány do evropských jazyků dneška.

Kdyby nebylo Řeků, kteří první nazvali Ješuu Ježíšem, dali mu příjmení Christos (ten, jenž jest pomazaný), kde by bylo křesťanství? Církev by neměla Bibli, anděly, apoštoly, biskupy, hymny, chóry, kláštery, krypty, růžence, kalichy, idoly, litanie, exorcismy, ateisty, satanisty, démony či dogmata atd. A nikdo by neříkal amen.

Kdyby nebylo řečtiny, nic by nemohlo být tragické, mysteriózní, éterické, magnetické, demokratické, nostalgické nebo automatické. Nikdo by nemohl být patriotický, flegmatický, animovaný, diplomatický, dominující, ironický, famózní, evropský, nervózní, hysterický nebo anonymní.

Nebyla by etika, strategie, taktika, politika, majordomus, nymfomanie, anarchie, heroizmus, historie, argumenty, organizace, škola, symboly, diamanty, piráti, tygři, růže, papír, inkoust, termosky, diety nebo pizza na plastových talířích.

Umění by postrádalo teatrálnost, baleríny, poety, dramatiky, scény, komedie, kinematografii, cirkusy, akrobaty, melodie, kytary, akordy, symfonie, orchestry, televizi, programy, kritiky, fotografie a skandály.

A technologii by chyběli architekti, metalurgie, disky, hydraulika, elektřina, kamery, lampy, polyuretan a atomová bomba.

Současná řečtina se osvobodila od většiny svých klasických kudrlinek, zachovala si však beze změny více než 80 % své původní slovní zásoby. Zbytek tvoří přepsaná cizí slova (latinská, francouzská, anglická, turecká a další) coby svědci oněch mnohých kulturních vlivů.

Literatura: Fiada, A.: Xenofobní průvodce. Řekové. Praha, Nakladatelství XYZ, 2011.

Pozn.: V článku jsou uvedeny doslovné citace. Z estetických důvodů je nepíši v uvozovkách a neuvádím stránky. Vynechaná místa v souvislém textu jsou vytečkována. Autorka se narodila a žije v Aténách.