Sjelo se nás devatero, vedle Terky, Kuby a mé maličkosti kompletní čtveřice jejich rodičů, Kubova dosud neprovdaná sestra Libuška a jeho strýc Fanda odněkud od Olomouce, o němž vím jen to, že se na svatbě velice rychle a strašným způsobem zlískal, a museli jsme ho odnést do lože. Hlavním tématem bylo slavnostní oznámení, že na jaře příštího roku přijde na svět nový človíček, další člen rodinnýho klanu, pohlaví ovšem zatím neznámého, anžto Terčino těhotenství se potvrdilo teprve před několika dny. Současně jsme byli požehnaným párem požádáni o spolupráci při výběru človíčkova jména.

Rokování začalo bublinkovým přípitkem na človíčkovo zdravíčko (Terka jen symbolicky, strejda Fanda třikrát) a Terezčiným referátem o tom, že dnes už matriky povolej skoro každý jméno, jen ve složitějších případech mohou požadovat expertízu odborného jazykozpytce. Informovala, že človíčkovi hodlají dát křestní jména dvě, což je povoleno a dobře to vypadá, ale že to musejí být jména vznešená, zvonivá a překrásná, neboť človíček zcela jistě vyroste v osobnost významnou a slavnou.

Nevím, jestli plod v těle matky může slyšet, co se venku říká, ale pevně doufám, že nikoliv, protože jinak by určitě upadl do těžké prenatální deprese. V útulné chaloupce se totiž rozpoutal festival fantasmagorického onomastického šílenství. Chvílemi jsem nevěřil vlastním uším, občas se štípl, zda se mi nezdá poťapanej sen, občas mi v palici blesklo, že v bublinkách snad musel být odvar z lysohlávek. Vzduchem se ve staccatovém rytmu rozvířily zběsilosti jako například Gaston, Fabrizio, Jessica, Nikolas, Doriana, Nathaniel, Astrid, Isabella, Chantal, Olivier, Vanessa, nebo dokonce Elvis, Kevin či Constance. Padaly rovnou i návrhy dvojitých jmen, třeba Arleta Celestýna, Anabel Birgitt, Justin Leonard, Ernestýna Luisa, Rafael Nino a tak dále.

Rychle jsem pochopil, že se svými Klárkami, Aničkami, Jeníčky, Vojtíšky či Baruškami nemám v tomhle tvůrčím ringu co pohledávat. Dokonce jsem si v ten moment ani netroufl plénum upozornit, že Terča s Kubou človíčkovi předají taky svý příjmení, a že třeba takové kombinace jako Aurelie Celestýna Nováčková nebo Julien Damian Nováček by nemusely být lidstvem vnímány jako zvonivé a překrásné. Takže tam jen sedím, mlčím a pozoruju strejdu Fandu, který spokojeně poulí oči a s hanáckou rozšafností konzumuje vše tekuté v dosahu. On si svou diskusní povinnost vlastně už splnil. Když totiž prostorem zaznělo jméno Margarita, zřejmě mu v mozku brnkla vzpomínka na lahodný koktejl stejného názvu a zamumlal: „Jojo, Tequila, to by šlo. Ale Griotka je taky pěkný jméno.“ Přestože se mílovými kroky evidentně blíží chvíle, kdy ho zase poneseme do lože, připadá mi tento muž v daném okamžiku v celé chalupě tak nějak nejnormálnější.

Na jarního človíčka Nováčka/Nováčkovou (… je jedno co to bude, hlavně ať je to zdravý…) se moc těším. Budu s ním/s ní chodit do zoologický, koupím mu/jí kolobrndu, naučím ho/ji poslouchat rock'n'roll. A už teď čestným prastrýcovským slovem slibuju, že hned jak to bude možné, seznámím ho/ji se všemi náležitostmi, které vyžaduje matriční úřad pro změnu křestního jména.