„Stáří má mnoho předností. Marně se však snažím si na některou vzpomenout.“

William Somerset Maugham, britský dramatik, romanopisec a povídkář

Tak já to zase takto dramaticky nevidím. A hlavně se mi nechce o pokračujícím věku příliš a často přemýšlet. Vkradl se nepozorovaně a nutno přiznat, že i proti mojí vůli. Ale když už tu je, musím ho vzít na vědomí a zkusit se s ním popasovat a najít v něm i nějakou tu výhodu.

Jsi starý? Tak běž a žij. To je myšlenka kohosi neznámého, na kterou jsem narazil na webu. A nutno říci, že se stářím není v nějakém příkrém rozporu. Se stářím obvykle přichází i zobecněná zkušenost a mnohdy i moudrý nadhled nad událostmi současného světa. Tedy, občas kromě moudrosti přichází s  pokročilým věkem i skleróza a zřídka i demence, ale proč hned myslet na to nejhorší.

Zestárnout není žádné umění. Umění je ovšem v  tomto faktu najít něco přiměřeně pozitivního. Pokud se chceme trochu ohlédnout za svým životem, za jeho průběhem, zhodnotit celoživotní zkušenosti a snažit se je v  současnosti nějak využít ve svůj prospěch, musíme nejdřív zestárnout. To je fakt zcela nezpochybnitelný. Mládí se nemá kam ohlížet. Má vše před sebou. To ohlédnutí je právě jedna z výhod našeho věku. Kdo se ovšem stále dívá kupředu v očekávání oněch mytických světlých zítřků, tak ten má smůlu. Uniká mu současnost, se kterou není schopen se v tom případě reálně identifikovat.

Nekoukejme v tomto pozdním věku příliš na čas. Čas i stáří jsou pojmy velmi relativní. Někdo je totiž už starý v mladém věku.

Nespornou výhodou stáří je hlavně fakt, že už nemusíme zatěžovat tělo i ducha usilovnou prací, abychom uživili sebe, svou rodinu a celý státní aparát. Toho si, alespoň já, cením úplně nejvíc. Umožní mi to totiž realizovat onu výše uvedenou myšlenku, totiž – běž a žij!

A tak se snažím žít. Někdy to jde ztěžka, ale vědomí určité svobody stáří mě vždy probouzí k novému životu. Nemusím většinou dělat vůbec nic nutného, kromě uspokojení svých základních životních potřeb. Třeba se jen dívat z okna a poslouchat, jak štěbetají ptáci. Nebo si sednout k počítači a napsat pro íčko nějakou soutěžní glosu. Nebo raději fejeton. A při tom být rád, že jsem pořád na světě, že existují přátelé a také rodina, kterou mohu sledovat a radovat se z jejího života.

Stáří je rozporuplné. Je plné zkušeností i nastřádané moudrosti, někdy i zmaru a využívání našeho zdravotnického systému. Ale také víry v život a ve svobodu svého konání.

Tuto úvahu jsem začal citátem a citátem ji také ukončím. Jeho autorem je římský filozof, politik a básník Lucius Annaeus Seneca. Napsal:

 „Život je jako hra. Nezáleží na tom, jak dlouho trvalo představení,

ale na tom, jak dobře bylo zahráno.“