Pokud má člověk domov, v něm milující rodiče, sourozence, příbuzné a dobré přátele, je to moc fajn. Kdo neměl hezký domov, cítí se tak trochu vykolejený. Pokud jsme dále od domova z různých důvodů, moc rádi se tam vracíme.

Někdo domov opustí s přáním mít se lépe, vydělat hodně peněz a to už domov opouští na vzdálenost větší. Když se mu někde za hranicemi zadaří, tak se vrací domů jenom proto, aby se pochlubil a domov se mu zdá nanicovatý a chudý, někdy se za něj i stydí. Rodiče jsou šťastní, když se jejich děti v jejich rodném domě sejdou. Začíná se to ale stávat opravdu zřídka.

Děti si vytváří domovy vlastní. Někdy sice starý domov navštíví, ale opravdu už nakrátko.

Když zůstanou rodiče ve svém rodném domě sami,domov ztrácí na hodnotě, a když někdy odejde i partner, ten druhý cítí, že už to domov vlastně žádný není. Děti si opečovávají svoje domovy, aniž si uvědomuji, že se všechno může opakovat.

Na svůj domov už zapomínají a o toho, kdo v tom domě zůstal, se někdy odmítají starat, i když to ten člověk někdy nejvíce potřebuje.

To přísloví už nějak přestává plati, protože všude dobře, ale ve starém domově už ne.

Strčí tedy zbývajícího rodiče do domova důchodců, protože nemají čas se o něho starat. Rodný dům prodají, aby si mohli užívat peníze. Maminka, nebo tatínek si v domově důchodců můžou jenom postesknout: "Kde domov můj."

Někteří lidé se ve stáří do rodných míst nostalgicky vracejí a říkají si, že tady byl jejich rodný kraj a domov. Nostalgie je to ale falešná.

Jestli má to přísloví platit na celý stát, tak to už neplatí vůbec. Příslušnost k rodné zemi už vůbec nikdo necítí a hlavně jde tam, kde si existenčně polepší, ať je to třeba za polární kruh. A vězte, že když se dobře zabezpečí, na rodnou zem nemyslí vůbec. 

P.S.: Vím, že je to ten horší scénář a že namítnete, že máte rodinu šťastnou a bez problémů, tak věřte, že vám to moc přeji. A přeji vám, aby se vaše rodiny o vánocích v domově sešly a hezky jste si to užili.