Vlahý podvečer, dřepíme u Karla na balkóně, popíjíme Rulandu a žvaníme. Kolem jak dotěrná helikoptéra poletuje masařka. Vybrala si Ludvu, párkrát na něm přistála, pak mu usedla na rukáv, zamnula „ručičkama“, dvakrát popošla, padla na zem a bylo po ní...
Pár vteřin mlčíme, přece jen jsme právě byli svědky pomíjivosti života, byť jen u „blbý mouchy“, pak Ludva zcela vážně pozvedne skleničku se slovy: „Pánové, čest její památce. Věřme, že měla bohatý život, naplněný užitečnou prací pro světové mušstvo.“
Sklenky zacinkaly, slovo si bere Roman: „Ty, Ludvo, viděl jsi ten western, jak tam Indiáni pojmenovali Kevina Costnera Ten, který tančí s vlky? Tak ty bys mohl mít indiánský jméno Ten, k němuž přilétají mouchy umřít. A třeba támhle Boban by se kvůli tomu svýmu chlastání jmenoval Ten, kterého se bojí vlastní játra.“
Bohumil zvaný Boban, případně pro svou značnou zálibu v určitém druhu tekutin též Bumban, dotčeně vrací úder: „A ty zase s tím svým věčným smradlavým kouřením bys byl Ten, jehož plic se štítí i velký Manitou.“
Tak tohle nás baví, začínají se rojit nápady. „Kluci, víte jak by se jmenovala moje tchýně? Ta, která uštkne i chřestýše,“ oznamuje Libor. „Anebo třeba Ta, jež svými slovy sestřelí i orla.“ „Copak tchýně,“ navazuje Ludva a smutně pohlíží na svou nákupní tašku v rohu, „to já dneska budu mít doma Tu, která řve jak postřelenej bizon, protože jsem zapomněl koupit toaleťák.“ „Vem si pár roliček v tý horní skříňce na hajzlu,“ tahá ho z bryndy hostitel Karel, „a můžeš mi říkat Ten, který uspokojil cizí manželku.“ „Žádný takový,“ vehementně mává Bumban prázdnou sklenicí, „ty se právě teď jmenuješ Ten, kterej okamžitě dojde do špajzu ještě pro jednu flašku.“
Další lahvinka Rulandského šedého od Kalova moravského bratrance jest otevřena a my pokračujeme v indiánské tvorbě. Na řadě jsou samozřejmě i nepřítomní kamarádi a kamarádky, neboť nepsaný zákon pro přátelská shromáždění přece velí, že těm, kdož se nedostavili, musí být drobátko opláchnut zadek. Takže Libor neprodleně navrhuje, aby Lída, jejíž vášní je klasické ženské drbání, nesla pojmenování Ta, která zná průběh událostí ještě dříve, než se stanou. Boban zase chce, aby jeho ženě Aničce bylo uděleno jméno Ta, která šílí, když se mačká pasta na zuby od prostředka. Kámoš Pepa, člen městského zastupitelstva, jenž se netají svými politickými ambicemi, od nás v nepřítomnosti fasuje Ten, který chce být velkým bílým otcem z Washingtonu, Mirda, bývalý revizor dopravního podniku, se stává Tím, jenž přepadává dostavníky, lenoch Jirka Tím, jehož ruce do dálky prchají před prací…
Náš balkónový potlach stařešinů indiánského kmene Rulandů je narušen příchodem náčelníkovy squaw neboli Karlovy manželky Libušky. Vrací se od Karla juniora, kde hlídala Karla superjuniora, resp. Toho, jenž ještě vypouští tělesné přebytky do textilu. Usedá mezi nás, naléváme jí sklenku, máme jí všichni rádi, neb jest to žena moudrá…, totiž, jevila se nám býti moudrou, až okamžiku, kdy zazněla tato její slova: „Kluci, já bych věděla o hromadným indiánským jménu pro vás všechny jak tady sedíte. Jste Ti, jimž infantilita s pubertou navždy v duši se snoubí.“ Sice se smějeme, ale je to úsměv pokapanej citrónem. Však oni všichni ti Apači, Čejeni, Komančové, Mohykání, Irokézové atd. dobře věděli, proč ke svým jednacím ohňům nepouštěli ženské. My jsme prostě udělali chybu a ve chvíli, kdy Libuše odchází do kuchyně vařit knedlo-bizon-zelo, to Karel naprosto přesně formuluje: „Bratři stařešinové, přijměte omluvu za to, že jsem dopustil, aby naše důstojné jednání zdegradovala Ta, která si dělá prču z náčelníků. Howgh, domluvil jsem!“
Rozcházíme se do svých vigvamů. Ve dveřích se ke mně obrací Roman: „Hele, zapomněl jsem ti ještě říct tvoje jméno. Jsi Ten, který smolí fejetony o kdejaký ptákovině.“
Pošlete odkaz na tento článek
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
Musím upřímně přiznat, že velmi obdivuji všechny ty hvězdy…
Luboš září širokým úsměvem: „Dámy a pánové, svět je krásné místo k…
Lidstvo je rozděleno do spousty názorově znepřátelených táborů.…
František je kantor v důchodu. Celý život učil češtinu a…
Zeptejte se lidí, co by nejradši udělali, kdyby měli dost peněz, a…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %