Téma: sebevědomí
Jsem dobrá. Dokázal jsem v životě velké věci. Vypadám dobře. Práce mi dnes šla skvěle od ruky. Vyslovit takové věty je považováno za sebechválu a jak říkávaly maminky – sebechvála smrdí. Současná společnost prosazuje opačný trend – chválit se je žádoucí.
V současné generaci dospívajících je trojnásobně více osob s narcistickou poruchou, než mezi lidmi ve věku nad pětašedesát let. Závěr rozsáhlého dotazníkového průzkumu potvrzuje názory psychologů, kteří mladé lidi označují za mnohem více sebestředné, než je běžné celkově v populaci.
Chcete si i po šedesátce udržet určité zdravé sebevědomí? Pak se snažte neobklopovat lidmi, kteří vám dokáží pořádně znepříjemňovat život.
Mohli byste, prosím, ztlumit tu hudbu? Vadí mi, že vaše dítě tolik křičí, můžete ho utišit? Vadí mi, že na mě mluvíte příliš rychle a vyvoláváte ve mně dojem, že vás obtěžuji. Říct jasně, že něco vadí, umí málokdo.
Já to zvládnu. Ne, nic nepotřebuju. Bylo by hloupé přiznat, že tomu nerozumím. Přece nebudu někoho prosit o pomoc. Takové věty si říká mnoho lidí vyššího věku. Žijeme v době, kdy slabost není v módě. Trendem je být výkonný, schopný, ovládat technologie, umět se pohybovat v moderní době. Jenže umět si říct o pomoc není vůbec špatná dovednost.
Jsem už zbytečný. Nikomu nechybím. Tohle se už nenaučím. To jsou věty, které člověka s přibývajícími roky napadají čím dál častěji. Přispívají k tomu řeči mnohých politiků a ekonomů, kteří rádi operují se statistikami, podle nichž je málo peněz na penze a seniory jednou nebude mít kdo takzvaně živit.
Říct radikální ne, je umění. Kdo ho ovládá, žije se mu lépe. Mnohdy s tím mají problém lidé vyššího věku. Byli vychováni ke slušnosti, k nenápadnosti, zkrátka ve stylu, že říkat rázné ne, není příliš vhodné.
Co je lepší? Být silný a zvládat těžké rodinné situace v pozici toho, který vše řeší bez pomoci? Nebo naopak o pomoc volat a říct na rovinu: Tohle nedám, to je na mě moc? Toto dilema se často objevuje, když v rodině někdo vážně onemocní.
To se nehodí. Nesnaž se odlišovat. Neupozorňuj na sebe. To jsou věty, které dříve narození ve svých rodinách často slýchali. Dnes mladí lidé přistupují k výchově dětí přesně opačně: Jsi úžasný, nejlepší, výjimečný. Ty dokážeš všechno. Bude z tebe celebrita!
To je pro mladé, to už nezvládnu, nejsem k ničemu, nikdo mě nepotřebuje. Takové myšlenky se vkrádají do mysli mnoha lidí vyššího věku. Čím je člověk starší, tím jeho sebedůvěra klesá. A zejména se to týká žen.