Hana Švejnohová
„<p><strong>Ačkoli to bytostně nesnáší, ba přímo zakazuje, abych o něm psala, tentokrát svůj slib poruším a dnešní fejeton věnuji právě jemu. Svému muži…</strong></p>“
Hana Švejnohová
„<p><strong>Je toho hodně, co nám letošní podzim přinesl. Samozřejmě především ochlazení, byť nikterak dramatické. A tak má i letošní paleta podzimních barev svůj půvab jak prosvícená paprsky slunce, tak zatížená kapkami deště nebo prokřehlá první nesmělou jinovatkou…</strong></p>“
„<p><strong>Nedá se nic dělat, je to tu zas. Koronavirus opět mění plány, ruší akce, otravuje, prudí a ohrožuje, a my se musíme chtě nechtě přizpůsobit vládním opatřením. Bez ohledu na individuální vnímání nebezpečí a bez jakékoli záruky na vítězství.</strong></p>“
„<p><strong>Aniž bychom předem tušili, že nám to bude doporučeno seshora, plánovali jsme s mužem na letošní léto výpravy za krásami rodné země. </strong></p>“
„<p><strong>„Dávno, dávno již tomu, co jsem posledně se dívala do té milé mírné tváře, co jsem zulíbala to bledé líce, plné vrásků…“ Asi nemusím pokračovat, aby si většina z nás vybavila úvodní slova jednoho ze skvostů české literatury a zároveň povinné četby školáků mnoha generací. </strong></p>“
„<p><strong>Nedávno oslavili sedmé výročí svatby. Když si tehdy za krásného červnového dne na terase s výhledem na celou Prahu řekli své ANO, ženich už překročil Rubikon šedesátky dávno předtím, a pro nevěstu zralé krásy byl zatím v nedohlednu.</strong></p>“
„<p><strong>Koukám, že je to už zase víc než měsíc, kdy jsem naposledy přispěla na náš oblíbený portál. Panečku, to to letí! A protože se téměř tři měsíce pořád všechno točí kolem koronaviru, myslím, že je nejvyšší čas zase k nějaké veselé provokaci…</strong></p>“
„<p><strong>Naším dorozumívacím prostředkem je slovo. Psané, tištěné, vyslovené, zpívané. V současné terminologii se objevuje řada nových slov, některá dřivější mění svůj původní význam. <br /></strong></p>“
