Soňa Prachfeldová
Obec: Světec
Povolání: V důchodu
„<p>Po krátkém přemýšlení jsem se rozhodla, že napíši pokračování i o naší nově nalezené rodině, bez které bychom nemohli zůstat v naší vlasti. Poválečná doba byla velmi krutá a úplně obrátila životy nejen nám, ale i mnoha dalším rodinám.</p>“
„<p>Můj start do života a další můj vývoj byl nerozlučně spjat s mými prarodiči, dědečkem a babičkou. Přesněji řečeno, babička byla pro mě Oma. Byli to rodiče mojí maminky, která pocházela ze smíšeného manželství. Děda Čech a babička Němka.</p>“
„<p>S lidmi jsou potíže. Aby ne. Tak to s nimi chodí od dob stvoření světa. I když vznikly a vznikají různá vědecká i pseudovědecká poznání a doporučení, jak na to, abychom více rozuměli sami sobě i druhým. Moc to nepomáhá. Každý vidí to, co chce vidět, slyšet to, co chce slyšet. </p>“
„<p>O čem mám napsat? Zážitky roku jsem poctivě sdílela s naším Íčkem. A že jich bylo. Ať to bylo cestování po naší krásné zemi, či procházky v přírodě, či setkání předvánoční v Praze, či jízdy na kole. Vše je nezapomenutelné a uloženo hluboko v mé dušičce.</p>“
„<p>Moje energie ve znamení šetření je známá. Jsem pověstná tím, že kde se svítí zbytečně, chodím a zhasínám. Myslím tím prostory na chodbě, nebo osvětlení dvorka a zahrady. Možná tím lezu členům rodiny na nervy, ale to mně nevadí. Jen ať si vezmou ze mě dobrý příklad.</p>“
„<p>Historická obec Světec i její osady doplatily na povrchovou důlní činnost, která na Bílinsku pronikla až do chráněné oblasti Českého středohoří. Nejhůře dopadlo blízké Radovesické údolí se stejnojmennou obcí, jejíž část kdysi patřila pod klášter ve Světci.</p>“