Tomáš Polák
„<p>„Tak, pánové, končíme! Dopíjíme a jdeme čumět na vraždy,“ upozorňuje nás vrchní pan Viktor na neoddiskutovatelný fakt, že se nastala zavírací hodina a on už hodlá obracet židle na stoly. Nedá se nic dělat, zaplatíme a odebereme se do svých domovů, do náručí svých televizních obrazove<strong>k.</strong></p>“
Tomáš Polák
„<p>Blažence asi drobátko luplo v bedně. Na tom se shoduje drtivá většina z nás, jejích známých a kámošů. Né že by se snad úplně zbláznila a byla tudíž zralá na cvokárnu, nicméně – jak nedávno trefně konstatoval Milda – „…ta holka si prostě do mozkovny pustila obtížnýho brouka.“</p>“
„<p>Kamarád Jura má problém. Na oslavě svých dvaasedmdesátin se lehce opil a slíbil, že absolvuje celkovou zdravotní prohlídku. „Já nechtěl, já se bránil, ale dcery do mě hučely jako pominutý. Že prej, tatínku náš milovaný, bude to pro tvůj i pro náš klid, prostě jsem se nechal ukecat jako malej harant.“</p>“
„<p>Jsem pevně přesvědčen, že starej dobrej bůh spánku Hypnos (nebo, chcete-li to latinsky, Somnus) má ve svém úřadě speciální oddělení pro kažení snů. Přesněji řečeno, pro jejich předčasné ukončování zrovna v okamžiku, kdy jsou nejlepší, respektive když se jejich děj dostává do pointy.</p>“
„<p>Koukám na vědomostní soutěž v telce a mám rozpolcené pocity. Paní Jarka, pokladní prodejny Smíšené zboží v Dolní Čížové u Bruntálu, právě ztratila body, protože nevěděla, že Pilořitka velká patří do řádu blanokřídlých. Chudák Jaruška, taková sympaťačka a shoří na takovéhle základní neznalosti.</p>“
„<p>… tak bysem sem nechodil.“ Pamatujete na slavnou větu kloučka Gibusíka ze skvělého francouzského filmu Knoflíková válka? Tak tahleta filmová hláška se pro mě osobně stala věrnou životní průvodkyní. Opakuju si ji v duchu při všemožných životních trapasech a malérech.</p>“
„<p>„Proboha, já plešatím, už mám pořádný kouty,“ zaskřehotal synovec Michal před zrcadlem a zoufale si napínal kůži nad spánky. „To je strašný, já budu mít za pár let holou řepu, jako máš ty, strejdo, a budu taky tak vošklivej! Hrůza, budu se taky česat ručníkem jako ty!“</p>“
„<p>Jsem si jist, že nejzákeřnějším, nejarogantnějším a nejrafinovanějším partnerem nás postarších pánů je paměť. Je to zlomyslná, vychrtlá a vrásčitá babizna s potutelnými plamínky v očích, která se vždycky náramně zaraduje, když se jí povede udělat alespoň na chvilku ze ctihodného kmeta blbce.</p>“
