Tomáš Polák
„<p>Robert nás občas při mariáši pěkně štve. Když totiž vyhraje nějakou tučnou stovku v červených nebo durcha, má ve zvyku vypnout hrudníček, sjet nás povýšeným pohledem a pronést: „Kam se na mě hrabete, vy náplavové, na Pražáka křtěnýho Vltavou nemáte nárok!“</p>“
Tomáš Polák
„<p>Seděl jsem v nádražní restauraci v R. a čekal na vlak do M. Přišourala se postarší příslušnice minoritní části obyvatelstva, a že prej „pánko, dajte pět korun a já vám přečtu z ruky, co vás čeká“. Na nabídku jsem nereflektoval a ona mi naštvaně oznámila: „Ty skončíš špatně, gadžo!“</p>“
„<p>Ze změti krabicového fotoarchivu na mě jukl dávno zapomenutý obrázek. Čtyři švarní šohajkové s nakraťůčko střiženými vlásky, odění do pruhovaných župánků, na parkové lavičce. Jsem druhý zleva. Na rubu fotky čtu: Los Dezerteros 1977.</p>“
„<p>Vilda je veliký spisovatel. Přesněji řečeno, zatím ještě není, ale věříme, že už brzy bude. Jen musí dopsat skvělou významnou publikaci, na které pracuje už několik let. Jmenuje se “Lesk a bída dědkovské druhé mízy“ a všichni se na ni strašně těšíme.</p>“
„<p>Je zvláštní, jak je naše řeč napěchovaná různými přirovnáními a metaforami se zvířecím obsahem. Napadlo mě to, když jsem v tramvaji vyslechl část hovoru dvou pánů: „Nechápu, jak si ta koza Máňa mohla vzít Láďu, vždyť je to vůl jak lev.“ „To se nediv, ona je taky pěkná slepice.“</p>“
„<p>Neurologové o tom sice mlčí, ale já jsem přesvědčen, že v mozku každého chlapa existuje bod zvaný <i>masculum theatrum centrum </i>(MTC)<i> </i>neboli ústředí samčího divadla. Je to orgán, který řídí, jak se my muži předvádíme ve společnosti, ale hlavně před ženskými.</p>“
„<p>Holka jako obrázek. Vlastně ne „jako“, ona je skutečnej obrázek. Potetovaná všude, kde oko spočine. A jelikož má jen šortky a kraťoučký tílko, je ta nabídka pro oko fakt bohatá. Necivět na ni prostě nelze, což potvrzují i pohledy všech ostatních hostů v zahradní restauraci.</p>“
„<p>Dokumentární pořady o přírodě a zvířátkách miluju, ale na tenhle jsem se rozhodně koukat neměl. Anebo jsem ho měl v půlce přepnout třeba na fotbal nebo ještě radši na nějakou argentinskou telenovelu. Vyhnul bych se tím depresi a truchlivému filozofování.</p>“
