Alena Tollarová
Portál jsem objevila na jaře 2014 díky akci Hledáme zralé modelky. Po tom, co jsem se tu trochu porozhlédla, začala jsem přidávat svoje soutěžní články i články o cestování apod. Předtím mě vůbec nenapadlo, že bych mohla psát a ukazovat veřejně svoje fotky. Díky i60 jsem našla i spoustu přátel. A je mi tu dobře.
Obec: Podřipsko
Povolání: sekretářka, nyní důchodkyně
Věk: 71
„<p>To máte tak. Náš syn se zamiloval. Na tom není nic zvláštního, synové se zpravidla zamilovávají. Zamiloval se na koleji do dívenky, která nebyla z našeho města. A jednou, to už měl po studiích a bydlel zase doma, se posadil na křeslo a oznámil nám novinu. Budu se stěhovat.</p>“
„<p>Jaro nastartovalo a rozjelo se na plný plyn. Zoraná hnědá pole závratnou rychlostí začala měnit barvy. Samozřejmě že nejvíc do jarní zeleně, tak zdravé a příjemné pro oči.</p>“
„<p>Po většinou pošmourném aprílovém jaru se mávnutím kouzelného proutku obloha vyjasnila a zmodrala. Vítr se uklidnil a mírný vánek ve vlahých ránech rozvlňuje obilné lány čerstvých, právě probuzených klasů. </p>“
„<p>České středohoří je rozlehlá krajina, rozdělená tokem řeky Labe na jižní a severní část. Zaujímá prostor od Kamenického Šenova na severu po Louny a Most na jihu.</p>“
„<p>Nevím, jak jste na tom vy ve chvíli, kdy sluneční paprsek zavelí k útoku a mlaďoučká zelená travička začíná špičičky prostrkovat starou uschlou trávou. Mě přepadne chvění kolem žaludku, nemám stání, pozoruji vývoj počasí a nutně potřebuji vyrazit na stráně.</p>“
„<p>Střechy a chodníky oschly po dlouhé noci a dni plném deště. Příroda je umytá, veliké kaluže však svědčí o tom, že déšť máme v poslední době mnohem častěji než modré nebe nad hlavou. Voda stojí i na polích a vsakuje se jen pomalu. Příroda však ví, co dělá a za čas jí poděkujeme za doplnění spodních vod.</p>“
„<p>Letošní zima je spíš nezimou a připomíná mi ji jen kalendář se zasněženými obrázky. Leden zapomněl, že jeho název je odvozený od ledu a kdyby měl únor bílý opravdu sílit pole, to bychom se nedočkali.</p>“
„<p>V pátek odpoledne se před vraty roudnické radnice shromáždil dav lidí a lidiček v maskách a dožadoval se hlasitě vydání klíče a s ním i moci nad městem. Po chvíli se vrata opravdu otevřela a místostarosta trochu váhavě klíč vydal.</p>“