Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Žijí mezi námi a není jich málo. Věční zpochybňovači všeho. Jsou to lidé, kteří často používají výraz: Kdo ví, jak to je ve skutečnosti? Když vidí šťastný pár, jsou přesvědčeni, že je to jen falešná hra na lásku. Dovedou zpochybnit úplně všechno. Život v jejich blízkosti není nic moc.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Obchody jsou zahlceny jarními a letními trendovými kousky, ale většina z nich je nekvalitní a za rok budou považovány za nemoderní. Ženy, které módě rozumí, si však v každoroční záplavě novinek umějí vybrat to, co je věčné. Pro blížící se teplé dny je to jednoduché, jednobarevné, lněné oblečení.</p>“
„<p>Babi, jsi doma? Mám malér, potřebuju rychle půjčit peníze. Posílám tam pro ně kamaráda. Jsi zlatá, vše ti vysvětlím později. Děkuju!</p>“
„<p>Zapomeňme na idylu, že ve velkém domě bydlí prarodiče, rodiče i vnoučata. Mnohem častější je model, že lidé postavili dvou či více generační dům a zůstali v něm ve vyšším věku sami. Děti se odstěhovaly, žijí se svými rodinami jinde a o společném bydlení nechtějí ani slyšet. Nedá se tomu divit, soužití generací je totiž záležitost dosti riziková a mnohdy velmi křehká.</p>“
„<p>Babi, když se zaručíš svým bytem, budeme mít šanci dostat hypotéku. Dědo, stačí tvůj podpis a dostaneme půjčku s perfektním úrokem. Mami, když dáme tvůj dům do zástavy, můžeme rozjet firmu a všichni se budeme mít dobře.</p>“
„<p>Večeře při svíčkách. Procházka při západu slunce. Perníkové srdce z pouti. Vzkaz na papírku nalezený v kapse kabátu. Tak se zpravidla chovají zamilovaní lidé. Kdo ze svého života takové romantické projevy nenechá vymizet, má obvykle pěkný vztah. A je jedno, jestli je mu čtyřicet nebo třeba sedmdesát let.</p>“
„<p>To špatné z paměti mizí. Nepříjemné zážitky lidé vytěsňují. Ve vzpomínkách zůstává to příjemné, hezké, ale mnohdy zkreslené. Je to jedna z nejčastějších neshod mezi generacemi. Starší lidé totiž velmi často používají věty: My to dělali lépe. Za nás to bylo lepší. Dříve to tady bylo hezčí...</p>“
„<p>Manžel zemřel, manželka nemá řidičák, nemůže tudíž jezdit na chatu. Přišla nemoc, člověk nezvládá práci na své zahrádce v kolonii za městem. Chalupa, kterou někdo budoval celý život, chátrá, protože dotyčný už nemá sílu ji udržovat. </p>“
