Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Počet lidí, kteří se hádají se svými rodiči, se za posledních třicet let téměř zdvojnásobil. Už dávno neplatí model, kdy děda, hlava rodiny, o něčem rozhodl a jeho žena, dospělé děti i vnuci se tím řídili. Mizí autority i úcta k nim.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Položte tuto otázku ve společnosti a o zábavu je vystaráno. Vznikne nekonečná diskuse. Ale pozor, odborníci na dopravu a psychologové začali používat výraz řidička třetího tisíciletí. Ten naznačuje, že se v tomto směru mnohé mění.</p>“
„<p>Starší generace byla zvyklá všem vykat, mnohdy dokonce i rodičům. Dnes se mnohem běžnější stává tykání, oslovování křestním jménem. Někomu se neformální komunikace líbí, někomu připadá nezdvořilá.</p>“
„<p>Říká se jim kalhoty palazzo. Jsou volné, splývavé, pohodlné, často se vzory. Některé ženy je milují, jiné nenávidí. Prý nedělají hezkou postavu. Tak zařadit je do šatníku nebo ne?</p>“
„<p>Několikrát týdně telefonát, jednou za dva týdny návštěva. To je kontakt Čechů se svými staršími příbuznými. Nejčastěji prostřednictvím mobilního telefonu. </p>“
„<p>Sdílená radost je dvojnásobná radost, sdílený žal je poloviční žal. To pořekadlo platí a je dobré pustit si ho do života. Jenže jsou lidé, kteří se svěřovat jiným neumějí. Stydí se, považují za nevhodné sdílet s někým trápení, berou ho jako selhání.</p>“
„<p>Je to kousek, kterého se zralé ženy často bojí. Džínovou bundičku si spojují s mládím. Už se pro mě nehodí, říkají. Jiné si zase myslí, že jde o kus oděvu, který mají všichni, tudíž není je tuctový, nudný. Jenže taková džínová bunda umí dělat velké věci.</p>“
„<p>Děda, který je moudrý a veselý. Táta, který má pevné morální zásady. Bratr, který vystudoval prestižní školu. Tak nějak by měly vypadat idoly, ke kterým mohou kluci vzhlížet. Jenže jich mají čím dál méně. V mnoha rodinách chybí mužské vzory. Na tom se shodují psychologové, pedagogové a dokáží si to připustit i sebekritičtí rodiče.</p>“
