Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Co se děje s jednotlivými orgány v našem těle, když stárneme? Jak se mění naše schopnosti a síly? Ale hlavně, můžeme sami ovlivnit to, jak stárneme? Tyto otázky zaměstnávají vědce i laiky v posledních desetiletích čím dál více.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Dříve to bylo běžné: když člověk ztrácel síly, předal dům či celé hospodářství mladým. Oni se za to o něj ve stáří postarali. Ten stovkami let osvědčený systém už není v módě, ale ponaučení bychom si z něj vzít měli.</p>“
„<p>Musím jíst čokoládu. Pomáhá mi usnout, soustředit se, uklidnit se. Jsem na ní závislá. Tyto věty slyšíme čím dále častěji, mnozí je říkáme. Ale pozor, zatím nikdo neprokázal, že by čokoláda mohla vyvolávat skutečnou závislost jako třeba drogy či alkohol. </p>“
„<p>Brýle už nosí i ti, kteří nemusí. Pořizují si nedioptrické, s čirými skly nebo prostě jen obroučky bez skel. Brýle jsou totiž považovány za cosi, co je takzvaně in. Skvělá zpráva pro všechny, kteří brýle opravdu musí nosit ze zdravotních důvodů.</p>“
„<p>První milostné sblížení je ve vyšším věku stejně těžké jako to úplně "poprvé" v šestnácti. Stud, nejistota a obavy seniorských párů, které se odhodlávají k prvnímu intimnímu styku, jsou stejné jako u zamilovaných puberťáků. Ten problém řeší čím dál více lidí, protože téma sexu mezi seniory přestalo být tabu.</p>“
„<p>Půjdeme ven? Tak co, už chceš domů? Co by sis dnes dal k večeři? Jé, ahoj Ťapko, jak se máš? Mluvit se psy se stalo běžné. Pokud nějaký majitel tvrdí, že se svým čtyřnohým parťákem občas nehovoří jako s člověkem, určitě lže.</p>“
„<p>Polovina českých rodin by měla problém, kdyby musela zaplatit nenadálý výdaj přes deset tisíc korun. Čtvrtina rodin by, pokud by přišla o hlavní zdroj příjmů, vydržela jen jeden měsíc, pak by už neměla z čeho pokrýt základní potřeby jako je jídlo či nájemné. Zkrátka, s úsporami na tom nejsme moc dobře a zdá se, že si za to z velké míry můžeme sami.</p>“
„<p>Někdy za celý den neřeknou ani slovo. Někdy promluví jen s prodavačkou v obchodě nebo pozdraví sousedy. Single život má řadu specifických stránek a jednou z nich je to, že člověk nemá s kým mluvit. Někdy je to příjemné, někdy na zblbnutí.</p>“
