Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Čím dál více Čechů do svého života zařazuje pobyt v sauně. Potíž je v tom, že jsou mezi nimi i kardiaci, lidé s vysokým krevním tlakem a cholesterolem. Někdo si ve snaze upevnit zdraví zadělává na problémy.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Vánoce bez dárků? Většina Čechů si to nedovede představit a zdá se, že o šetření a strachu z budoucnosti se spíše jen mluví. V poslední době proběhlo několik průzkumů snažících se zjistit, jak se lidé v krizi postaví k vánočnímu utrácení.</p>“
„<p>Čím spolu lidé žijí déle, tím více jasno mají v otázce financí a rodinného hospodaření. Zdá se to být logické tvrzení, ale zapomeňme na něj. Toto neplatí. Když přijde řeč na peníze, vychází najevo krutá pravda i ve zdánlivě idylických vztazích. A v krizové době se to projevuje dvojnásobně.</p>“
„<p>V mnoha rodinách se tradují historky, které jsou během let zveličovány, interpretovány jinak, takže ve výsledku jejich posluchači věří něčemu, co se vůbec nestalo. Věří jim i jejich vypravěči. Jev, kterému se říká implementovaná paměť, případně falešné vzpomínky, je velmi častý.</p>“
„<p>Baret, čepice, klobouček ve výrazné, zářivé barvě. Jak málo jich v ulicích vidíme. Přitom jde o doplněk, který může z ženy v obyčejném černém kabátě udělat nepřehlédnutelnou bytost. Většina jich však nepřehlédnutelná být nechce. Bohužel.</p>“
„<p>Kdy jste se naposledy dali do řeči náhodně, jen tak, s někým neznámým? Kdo si vzpomene, je v menšině. Běžnější je nyní nové kontakty nenavazovat. A čím je člověk starší, tím mu oslovení cizích lidí dělá větší potíže.</p>“
„<p>Když se řekne UNRRA, osmdesátníci a starší se začnou usmívat. Vzpomínají, jak v dětství, v prvních poválečných letech poprvé okusili dobroty, které neznali. Potravinová pomoc z Ameriky mnohým dodnes utkvěla v paměti, přestože se o ní svého času přestalo mluvit.</p>“
„<p>Jsou kvalitní, krásné, a proto i drahé. Koupit si vlněný svetr s norským vzorem je tak trochu investice. Zpravidla ho pak člověk nosí celý život a nezřídka se setká s větou: Dědo, já si půjčím ten tvůj starý svetr, jo?</p>“
