Vratislava Hofmanová, redakce
Vratislava Hofmanová
„<p>Kabelky, oblečení, parfémy, které jsou napodobeninami luxusních značek. Ale třeba také psi, které prodejce vydává za určitou rasu, ale ve skutečnosti jsou to chudáčci namnožení jen za účelem prodeje. A také zprávy, které se tváří jako seriózní, ale jsou lživé. To všechno jsou fejky, které čím dál více ovlivňují naše životy.</p>“
Vratislava Hofmanová, redakce
„<p>Výraz bojovat je velmi často používán v souvislosti se stárnutím. Bojuje se proti vráskám, proti přibývajícím letům, proti nemocem. Je to slovní spojení časté, běžné, ale když se nad ním zamyslíme, je poněkud nesmyslné.</p>“
„<p>Přepsali byty či domy na děti či vnoučata, ale ty nesplnily slib, že se o ně ve stáří postarají. Nebo byli celý život lehkomyslní, pili, nemysleli na budoucnost. Nebo udělali nějakou chybu. Teď za to pykají. Ve vysokém věku se z nich stali lidé bez domova. Takových případů přibývá.</p>“
„<p>Klasické červené muškáty? Nebo záplava pestrobarevných petúnií? Nebo něco naprosto neobvyklého, co se zpravidla do oken nedává? Právě nyní je v obchodech nejvíce balkónových květin, takže je nejvyšší čas se rozhodnout, jak letos budou vypadat truhlíky.</p> <p> </p>“
„<p>Aby se rodiče v penzi nenudili, koupíme jim pejska. Babička ovdověla, je smutná, rozveselí jí pes. Děda nikam nechodí, měl by mít zvíře, které ho donutí vyrazit na procházky. Takto často uvažují mladší lidé. Mnoha seniorům pes opravdu změnil život k lepšímu. Jenže jak poznat, ze kterého bude ten správný parťák do penze?</p>“
„<p>Kameny dovedou proměnit obyčejné zákoutí v čarokrásné místo. Dokáží ozvláštnit úplně obyčejný záhon, cestičku v zahradě. Nebo třeba truhlík, květináč, mísu s rostlinami. Kdo jednou hře s kameny propadne, bývá z toho láska na celý život.</p>“
„<p>Nejméně čtyři hodiny mluvení, osobního povídání si s lidmi. To je jedna z nejpřirozenějších potřeb člověka. Mluvení, tedy jev naprosto běžný, se však stává pro mnoho lidí nedostatkovým, výjimečným, ba až luxusním. V době pandemie se projevilo, jak je komunikace tváří v tvář důležitá.</p>“
„<p>Olga Fečová si v šedesáti udělala řidičák, v pětašedesáti maturitu, v sedmdesáti se začala učit hrát na housle. „Rozhodla jsem se, že se budu více starat o sebe, když jsem dříve furt neměla čas,“ říká. Svůj život totiž zasvětila jiným. Vychovala řadu úspěšných muzikantů. Nyní je za to navržena na státní vyznamenání.</p>“
