Oldřich Čepelka
Obec: Liberecko
Povolání: sociolog a student a východce
Věk: 77
„<p>Myšička byla nejdůležitější ulice mého útlého dětství. Byla široká asi jeden a půl metru a v noci neosvětlená. Opakovaná zkouška odvahy hlavně pro holky. Ale i já jsem někdy něco mluvil, když jsem za tmy Myšičkou procházel, aby to vypadalo, že jdeme dva.</p>“
Oldřich Čepelka
„<p>Čas od času, když spím a spánek, než se zas dostane do hloubky, najede na chvíli na mělčinu, uzřím před sebou schody. Jsou čtyři, velké, kamenné, poctivě vytesané a každý jinačí. Ty schody vedou domů, do mého dětství v Náchodě.</p>“
„Ukázkový úvodní text článku pro náhled.“
„<p>Mé vzpomínky odstartoval kratičký dialog s malou vnučkou. „Co bys chtěla, aby ti Ježíšek přinesl? – „Svítící tkaničky do bot.“ Tohle stačilo ke spuštění pramínku vzpomínek. Není to vodopád, ale vy mě jistě doplníte o vlastní zážitky.</p>“
„<p>Třiatřicátý kilometr? To je auto o dvě kila benzínu lehčí. Člověk taky tak. Ale o dvě kila vody. Když běží a nefláká se.</p>“
„<p>Jak napsat ve 20 letech závěť? Proč je výbuch granátu osvobozující? Je možné poslat z bojiště do Náchoda vagón čokolády? Každý voják prožívá svou osobní válku, s útrapami, zraněním, odvahou a strachem.</p>“
„<p>Všechny mé nejranější vzpomínky spadají maximálně do mých šesti let a všechno jsou vzpomínky, nejsou to příhody, které by se v rodině tradovaly. Aspoň tomu pevně věřím. Vybavuji si totiž detaily, vůně, světla a barvy.</p>“
