Hana Švejnohová
„<p><strong>Jídlo je téma, které bylo, je a patrně i zůstane věčné, dokud bude existovat život na Zemi. A přestože tito dva báječní šéfkuchaři mají do seniorského věku ještě hodně daleko, ctí oba dávné tradice a také mnohem starší kolegy…</strong></p>“
Hana Švejnohová
„<p><strong>„Haló haló, tady je vaše babička kanička…Máte smůlu, jsem v pořádku, nic mě nebolí a všichni se tu o mě starají jak o kojence. A za chvilku pro mě přijde sestřička a budou nám zase obohacovat mysl.“</strong></p>“
„<p><strong>Touha být něčím prospěšný je pro seniory příznačná. Moje maminka už pár let bojuje statečně s Alzheimerovou chorobou, ale neustále vyhledává každičkou příležitost někoho potěšit.</strong></p>“
„<p><strong>Ódy na podzim se rozběhly na všech frontách. V nádherných fotografiích, posmutnělých verších, zádumčivých vzpomínkách. A přestože k jejich barevnosti přispělo i nadprůměrně teplé počasí, přece jen si Dušičky zachovaly svoji důstojně uplakanou tvář…</strong></p>“
„<p><strong>Určitě nejsem sama, kdo považuje říjen za paletu nádherných barev, které se každým dnem proměňují sluncem, kapkami deště či prvními vločkami sněhu. Je to krátká, ale nesmírně působivá etapa věčného koloběhu přírody.</strong></p>“
„<p><strong>Rána už jsou mrazivá, noci chladné, sluníčko už nemá takovou sílu, i když přes den ještě hřeje. Když se řekne podzim, rozhodně to však neznamená blížící se konec…</strong></p>“
„<p><strong>Je zajímavé, že téměř s každým ročním obdobím se otvírá nová životní etapa: leden je jasný, jaro vítáme každoročně jako nový začátek a na podzim opět začíná nový rok. Ten školní. </strong></p>“
„<p><strong>Tak co myslíte, už pomalu přichází? Nepřinese nám babí léto další etapu tropických veder? Jestli je podzim opravdu na cestě a zeptá se nás, co jsme během toho dlouhého letního času dělali, bude to chtít adekvátní odpověď…</strong></p>“
