Tomáš Polák
„<p><strong>„Tak co, Mili, co domácí spotřebič? Funguje?“ „Ale jó, Vlasti, jakžtakž to jde, ale to víš, něco novějšího výkonnějšího by neuškodilo, co ti mám povídat.“ Obě elegantní dámy u vedlejšího stolku nad kafíčkem zasvěceně pokyvují hlavinkami.</strong></p>“
Tomáš Polák
„<p><strong>„Kdybych bejval poslechl tátu a šel na práva místo na stavárnu, mohl jsem se dneska mít třeba jako tamten vypasenej tlučhuba,“ kamarád Jirka ukazuje na obrazovku, kde jistý mediálně naleštěný JUDr. právě sděluje národu, že krást se nemá, nebo tak něco…</strong></p>“
„<p><strong>Věřte nevěřte, vlastního potomka je možné pěkně naštvat už dlouho předtím, než se narodí. To jsem zjistil při nedávném rodinném summitu, svolaném milovanou neteří Terezou a jejím chotěm Jakubem na chalupu u Mělníka.</strong></p>“
„<p><strong>Popíjíme desítku Gambrinus a kamarád Otakar vypráví sen. Zdálo se mu, že chce darovat svý tělo na vědecko výzkumné účely a šel se na to zeptat na magistrát. Tam mu ale řekli, že jako dědek a kuřák se může darovat jen do řeznictví.</strong></p>“
„<p><strong>Lež má krátký nohy, kdo lže ten krade a do pekla se hrabe, každej lhář ztratí tvář a tak dál, lhát se prostě nemá, to vám řekne každej, o tom není třeba diskutovat a šmytec! Ale přece jen…</strong></p>“
„<p><strong>„Promiň, jdu pozdě, nestihala jsem, viď že se na mě nezlobíš, chrobáčku.“ Následuje zářivej úsměv, pusa, a je to vyřízeno. Stejně jako minule, předminule, předpředminule… prostě stejně jako vždycky!</strong></p>“
„<p><strong>Marcela, Karel a já máme cestovní partu. Dělali jsme ve stejný firmě, kámošství nám vydrželo, takže si občas sbalíme okolečkovaný kufírky, šup na letiště a šup nízkonákladově na pár dnů někam pryč. Třeba do teploučka k moříčku.</strong></p>“
„<p><strong>„Dávej pozor, ty rosomáku,“ zařval na mě pán, s kterým jsem se srazil ve dveřích tramvaje. Pak nastoupil, odfrčel směrem na Smíchov a já zůstal se svým čerstvým otazníkem sám. Proč rosomák?</strong></p>“
