Tomáš Polák
„<p><strong>Všichni to známe z filmů – roztržitý človíček (většinou profesor či podobný intelektuál) páchá jednu roztomilou popletenost za druhou a divák se baví, je to humorné, milé, sympatické, hřejivě lidské.</strong></p>“
Tomáš Polák
„<p><strong>Léta chodím se svým jezevčíkem Bobem do jednoho parku a oba jsme si tam už vytvořili svou partu – já lidskou, on pejsčí. My páníčci a paničky si řekneme „brejden“ a klábosíme, oni si očuchaj zadky a taky klábosej.</strong></p>“
„<p><strong>„Hele, kdyby se tě Majda náhodou ptala, tak včera jsem byl od čtyř do devíti u tebe, přeinstalovával jsem ti počítač. A taky ti nefungoval mobil. Jasný? Nezblbni to, ahoj, ještě brnknu.“</strong></p>“
„<p><strong>Epidemie ztrácí statistické svaly a přichází čas, kdy si začneme léčit setkávací absťák. Chce se zvolat „Sláva, už bylo na čase“ (teda abych to nezakřiknul, tfuj, tfuj, tfuj).</strong></p>“
„<p><strong>Je sychravo, tak jsme si dali grog. „Pamatujete, kluci, jak jsme o groček nebo o frťana rumíčku hrávali kulečník,“ připomíná Milda. Pamatujeme, na studentská léta se přece nezapomíná.</strong></p>“
„<p><strong>Fakt nevím, nakolik je čeština jazykem krásným, při svých chabých znalostech jazyků jiných nemohu srovnávat. Můžu jen konstatovat, že na to, co jsem kdy Čechům potřeboval říct, mi čeština zatím vždy tak nějak stačila.</strong></p>“
„<p><strong>Kamarád Tonda se zakoukal do Lídy, ona do něj, už půl roku spolu bydlej a perfektně jim to klape, což se ostatně dalo očekávat, neboť oba jsou pohodáři a vůbec fajn lidi.</strong></p>“
„<p style="margin: 0cm; line-height: 115%; background: white;"><strong><span style="color: #202122;">„Ty jsi normáně sklerotickej dědek,“ řekl mi dneska kámoš Karel, když jsem na něco zapomněl, už si nevzpomínám na co. <br />Dotklo se mě to: „Co to meleš, já mám náhodou skvělýho pamatováka. Klidně mě vyzkoušej!“<br /></span></strong></p>“
