„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho Venci!“ Výkřik mladíka s nápisem „No problem!“ na tričku mě zaujal. Doteď jsem debatu hošanů stojících nade mnou v tramvaji moc neposlouchal, ale kdo by teda jako měl býti vysochán a posléze nahradit pomník Svatého Václava mě fakt zajímá.
Postupně zjišťuji, že tím oslavovaným jedincem je jejich gymplácký spolužák, nějaký Viki, který oplývá netušenými vlastnostmi, schopnostmi a dovednostmi. Sbalí každou pipku, kterou si zamane, válí na skejtu (poznámka pro nezasvěcené: to je takové to prkno s kolečky), má skvělou kérku (pozn.: tetování) na lejtkách, koupil si géčko pětapadinu (pozn: to je mobilní telefon Galaxy A55) atd., Viki je prostě uznávaná všestranná celebrita. Teď zrovna získal obdiv těchhle kluků za to, jak parádně přečůral písemku z fyziky. Vyrobil si na svých adidaskách odchlipovací podrážky, do nich umístil taháky se vzorečky a pak už mu stačilo jen přemýšlivě čumět k zemi.
Docela se bavím, vůbec nemám chuť mentorovat naivní potěr ohledně faktu, že kníže Václav je úctyhodnou osobností českého národa, že tetování nevratně poznamenává tělo, že písemkové taháky jsou nemorální podfuk. Ani náhodou! V jejich věku jsme byli nemlich stejní. Akorát jsme neměli géčka pětapadiny, skejty, adidasky a neexistovaly tetovací salóny (ostatně, za kérky by nás naši fotrové tenkrát bezpečně přerazili vejpůl). Ale také jsme ignorovali pomníky velikánů, na hlavách nosili beatlesácké „mařeny“, vyráběli rafinované tahákové systémy, snažili se sbalit všechny pipky a vůbec činili všemožné, nad čím dospěláci zvedali obočí, A taky jsme obdivovali své generační hrdiny. Vzpomínám si třeba na největšího frajera z naší gymplácký třídy, Rudu alias Bouráka, kterej měl první džíny, místo aktovky nosil futrál na housle, jezdil na úžasném mopedu Stadion 11, hrál fotbal za chlapy Dolního Újezda, uměl nejmíň deset akordů na kytaru a hlavně dokázal vymýšlet perfektní provokace. Nikdy nezapomenu na jeho majstrštyky, když třeba šlohnul školníkovi klíče, zamkl celý pedagogický sbor ve sborovně a do zámku vrazil sirku. Nebo když se vloupal do veřejné informační vitríny Místního národního výboru v naší vesnici a vyzdobil ji kvalitními pornografickými fotkami. Kdyby to bývalo bylo možné, taky bychom mu tenkrát zbudovali pomník a postavili ho na významném místě.
Návazně na výše uvedený tramvajový zážitek mi ale začala vrtat hlavou takřka filozofická otázka: Máme my, zkušení a životem otřískaní starci a stařeny, pořád ještě takovou schopnost navzájem se obdivovat, respektive oslavovat a ctít své generační frajery a frajerky? Nemyslím tím obdivování, oslavování a ctění všech těch objektivně vynikajících seniorů, třeba umělců, vědců, veřejných činitelů a tak podobně, míním lidi, s nimiž absolvujeme každodenní běžné existování. Proč třeba v naší partě nemáme takového Vikiho nebo Bouráka Rudu? Přitom kandidáti by byli. Například Ludva. Ten přece sbalí skoro každou pipku nad sedmdesát, kterou si zamane, je vynikající v mariáši, chodí troubit do amatérské dechovky na trombón, umí chytat ryby, dodnes poráží své syny v ping pongu, pamatuje si anekdoty. Nebo Anežka. Ta zase vaří nejlepší koprovku, všem nám povoluje kalhoty a vůbec přešívá hadry, krásně zpívá, zná všechny drby z Vinohrad, má přehled o veškerých slevách ve kšeftech v širokém okolí a ještě doma chová andulky. A mohl bych jmenovat další adepty, kteří by si zasloužili pomník na významném místě, ba přímo na Václaváku místo toho Venci – Standu, Luboše Květu a tak dále (o sobě samozřejmě skromně pomlčím, i když mi to dá dost práce).
Cítím se být povolán o této záležitosti s kamarády promluvit. Začínám u Ládi. Sedíme u dvojky a já mu procítěně vyprávím, kterak by bylo krásný mít zase jako zamlada mezi sebou takové ty partou uznávané borce a borkyně, místo toho abychom jen myli zadky těm, kteří zrovna nejsou přítomni, abychom si ze sebe jen paušálně dělali srandičky, znevažovali své úspěchy… Moc dlouho mě ale hovořit nenechává. „Vůbec nechápu, co to tady meleš. Buď máš horečku, senilníš, nebo ses zbláznil. Takovýhle kastování nech těm mladejm. Generačními borci a borkyněmi jsme přece všichni my dědkové a báby. Každej, kdo to zažívá, může potvrdit starou známou pravdu, že stáří není pro sraby. Všichni bychom si zasloužili pomník, ty vole, ale holt je málo sochařů a málo Václaváků.“
Pošlete odkaz na tento článek
Ženské rády s trpně blazeovaným úsměvem konstatují, že chlapi…
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %