Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi šestnáctiletý gentleman zrovna balil asi patnáctiletou dámu. Na vlastní uši jsem slyšel, jak jí říká: „Největší bourák z naší rodiny je můj děda Leoš. Je to fakt hustej řízek, já ho úplně žeru. Představím ti ho.“
Skvělý, ten šohajek se snaží oslnit tu děvčicu tím, že se chlubí dědečkem. Vypráví jí, jak Leoš zamlada bubnoval v bigbítu, hrál hokej za HC Dolní Újezd, jak v osmašedesátým roce, když k nám vlítli Rusáci, odmontovával silniční směrníky, aby bloudili, jak si už na průmyslovce postavil vlastní rádio…, prostě velebí svého prapředka, co se do něj vejde. Jakoby tím chtěl potenciální partnerce naznačit, z jakého je „po prameči“ kvalitního vrhu. A aby se to nepletlo, i děvčica mu oplácí stejnou mincí. Ona je zase pyšná na svůj původ „po prapřeslici“. Sděluje, že má v Berouně úžasnou babičku Máňu, která byla v mládí královnou tanečních parketů, umí paličkovat krajky, měla černej pásek v brazilském jiu-jitsu, míchá nejlepší vaječný koňak, zná všechny houby a ještě loni se v Bulharsku potápěla se šnorchlem. „A k vánocům mi dala tu prďáckou koženou minisukni, co mi naši nechtěli koupit,“ trumfuje na závěr.
Opakuji a zdůrazňuji: Skvělý! Skvělý! Skvělý! Tak přece jen my dědkové a báby zatínáme své pozitivní pradrápy do života toho potěru. Začínám lépe chápat výrok kamaráda Mildy, šestinásobného dědy, že „mít haranty je bezvadný hlavně proto, že pak můžeš mít vnoučata“.
Ještě jeden citát se mi vybavuje, tuším z tvůrčí dílny pana Horníčka: „Když má každý člověk dvě babičky a dva dědečky, tak vlastně platí, že babiček a dědečků je na světě dvakrát víc než lidí.“ Dobrej fór, možná až trochu s filozofickým přesahem. Ale zpět do reality. Proč například v této chvíli nezavzpomínat na Honzu, mého dědu z máminy strany? To byl superbourák, pravý klenot prarodičovství. Jeho zaťaté drápy na sobě s potěšením nesu celý život. Naučil mě pár lechtivých písniček, házet na rybníce placatýma kamenama skákavé žabky, pískat na prsty, vyčůrat do sněhu vlastní monogram, pytlačit pstruhy na Lipovském potoce, mastit karty a mnohé další užitečné věci. Od mého útlého věku ve mně pěstoval hrdinskou povahu, například tím, že mi dával korunu za to, když jsem štípnul do zadku nějakou luznou paničku, kterou mi ukázal. A nemůžu opomenout ani jeho bezvadnou manželku, babičku Anču. Ta mimo jiné do mého celoživotního hodnotového žebříčku navždy zakódovala zásadu, že správnej chlapáckej guláš musí trošku pálit i když opouští tělo. Trávíval jsem u Honzy s Ančou většinu prázdnin a vždycky po návratu mi maminka řekla: „Tak se zklidníme, Tarzane, už jsi zase zpátky v civilizaci. Jdi si vyčistit uši a umejt krk!“ Dodnes si nerad čistím uši a meju krk.
Babičkovství a dědečkovství je setsakramentsky významná a zodpovědná funkce. Podle mě má hlavní význam v tom, že zachovává harantíky, tedy vnoučata, v dimenzích normálních lidí. Vysvětlím to: Každý rodič pochopitelně hodlá vychovat ze svých potomků perfektní, dokonalé, úspěšné jedince. „Uč se, ať nejsi blbeček!“ „Nelži, kdo lže, ten krade!“ „Nemluv sprostě!“ „Jdi si umýt ruce před jídlem, ty čuně!“ „To neumíš paní Horáčkovou pěkně pozdravit?“ „Tohle dělej, támhleto nesmíš, hezky poděkuj, jaktože máš binec v pokojíčku, dokud to neuklidíš, nepůjdeš ven, jaktože jsi dostal čtyřku z toho diktátu...,“ a tak dál, chudák mrňous z toho má v hlavě meluzínu. U dědy a babiny je to naopak balzám na nervičky. Pytlačí se na potoce, seriózně se debatuje o minisukních, zejména těch kožených, čůrá se do sněhu, nadává se na tu pitomou školu plnou diktátů, čerstvě vymydlené ruce nejsou bezpodmínečné pro to, aby se člověk mohl nadlábnout Ančiným báječným gulášem, „prdlajs“ je povolené slovo. Prostě duševní sanatorium. Zaťaté pradrápy pozitivního poznání, že i drobná skopičina učiní život krásnějším.
Doufám, že ten šestnáctiletý gentleman z mého náhodou vyslechnutého rozhovoru onu patnáctiletou dámu úspěšně sbalil, že spolu budou chodit a třeba navštěvovat jeho dědu Leoše i její babičku Máňu. A za pár let se možná vezmou, budou mít děti a ty budou mít taky děti, čímž gentleman a dáma získají možnost zarýt do mrňousků své dobrotivé pradrápy. Snad to učiní alespoň tak dobře, jako to dokázali Leoš s Máňou, Honza s Ančou a mnozí další.
Pošlete odkaz na tento článek
Ženské rády s trpně blazeovaným úsměvem konstatují, že chlapi…
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %