V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v naší vesnici zastával hned dvě významné funkce. Jednak byl vedoucím a zároveň jediným zaměstnancem v prodejně Smíšené zboží a jednak skvělým znalcem a klasifikátorem místních lidiček.
K oblíbeným výrokům pana Kubišty patřilo tvrzení, že je úplně jedno, jestli jsou lidi kurvy, čerti nebo andělé, hlavní je, aby mezi nimi bylo teplo. Třeba o místní královně drben paní Božtičkové, kuchařce v hospodě Na rybníčku, tvrdil, že má sice místo huby vodíkovou bombu, ale kdo někdy jedl její koprovku, ten se na chvilku ocitl v rajské zahradě. Obecní opilec, rváč a průserář Janeba byl zase podle něj sice cáklej supermagor jemuž permanentně kape na karbid, ale jehož zlatým instalatérským ručičkám by měl být na návsi postaven oslavnej pomník. Starej Kubišta prostě identifikoval a pojmenoval všechny spoluobčany vesničky naší rodné a vůbec né střediskové. Jeho názvosloví bylo přesné a jednoznačné. Například místní lehká žena Kamila B. byla podle něj obětavá ošetřovatelka samčích pudů, řídící učitel pan Táborský Sokrates, co si neumí zavázat tkaničky, hajný Jandák něžnej koloušek převlečenej za Tarzana. A tak dál, pro každého měl svou trefnou charakteristiku.
Přiznávám, že mě tohle Kubištovo poetické vnímání lidí celoživotně ovlivnilo. Vždycky když jsem potkal někoho, kdo v mém žití hrál nějakou roli, snažil jsem se ho také tak metaforicky vystihnout. Někdy se to povedlo, ale dost často taky ne. Třeba když jsem ještě chodil se svou první ženou Majdalénou, nemohl jsem se rozhodnout, zda ona je hebkým bezbranným plyšáčkem vycpaným něhou, nebo barevným motýlkem třepetajícím se ve sluneční záři nad sedmikráskou. No a poměrně brzo po svatbě jsem zjistil, že je to mrňavej Napoleon, napěchovanej střelným prachem. A jakoby toho nebylo dost, stejně jsem se sekl i ve druhém manželství s Klárou. U ní mě v časech námluv zase imponovalo, jak ochotně, oddaně a bez protestů mě doprovází na všechny akce s kamarády. Chodila se mnou třeba i na mariášové seance, mlčky sedávala po mém boku a decentně ucucávala svůj alkohol. Kluci mi ji záviděli. Říkávali: „Ty se máš. Naše ženské držkujou, že už zase táhneme na ten pitomej karban, ale ta tvoje to tak nádherně toleruje.“ Byl jsem pyšnej a v duchu jsem si Klárinku pojmenoval podle slavné trampské písničky Jerry, vlčák věrný. Jenže po nějakém čase se ukázalo, že můj vlčák Jerry není ani tak věrný mně, nýbrž právě onomu ucucávání alkoholu…, abych to zkrátil, dnes Klára spokojeně žije v jistém malém městečku ve Středočeském kraji a štamgasti místních restaurací jí tam prý láskyplně přezdívají Ta naše násoska.
Nicméně ani tyto neúspěchy mě neodradily od toho, čemu říkám Kubištův odkaz. Tedy od metaforického neboli přeneseného pojmenovávání lidiček v mém blízkém okolí. Strašně mě to baví a myslím si, že mě to s těma lidičkami zároveň vnitřně sbližuje. Že to – jak říkal starej Kubišta – vytváří ono důležité mezičlověčí teplo. A tak například kamarád Bedřich je pro mě mocný kondor se srdcem kolibříka, kamarád Milda nejlínější z workoholiků, kamarád Ota zase nejhodnější sadista ve vesmíru. Jirka je pro mě lyrický básník epických plání a jeho váhavě opatrná manželka záchranná brzda nadbytečného pokroku. Ukecaného Viktora jsem si klasifikoval jako nositele Nobelovy ceny za vynalezení vzduchu, jeho ženu Lídu za cherubína v tygří kůži. Luboš je generální ředitel všech fantasmagorických projektů a Láďa mu v tom úspěšně asistuje jakožto mimozemšťan z planety, která nikdy nebude objevena. A tak dále. Mimochodem, Láďovy vnučky, šestiletá dvojčátka Sárinku a Esterku, které s námi loni v létě byly na rybách, jsem si zatím pracovně klasifikoval jako roztomilé zbraně hromadného ničení a jsem zvědav na jejich další vývoj.
Nedávno se mi o starém panu Kubištovi, dejž mu pánbůh lehké nebe, zdálo. Zrovna mu do jeho prodejny Smíšené zboží přivezli – a jak taky jinak – smíšené zboží. My vesničtí výrostci jsme se zájmem sledovali kterak si všechny ty krumpáče, hrnce, košťata, pastelky, sešity, nitě, košíky a kdovícoještě odnáší z náklaďáku do skladu a strašně jsme ho obdivovali. Najednou se zastavil, vztyčil moudrý ukazováček a pronesl: „Hlavně, vy kluci ušatý, nezapomeňte, že, lidi můžou bejt kurvy, čerti nebo andělé, ale důležité je, aby mezi nima bylo teplo.“
Pošlete odkaz na tento článek
Ženské rády s trpně blazeovaným úsměvem konstatují, že chlapi…
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %