Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím? Někteří kamarádi mě obviňujou z pesimismu, protože prej jen nadávám a všechno vidím černě, jiní zase oceňujou můj vlastně optimistický pohled, že je ještě relativně dobře, neboť všechno by mohlo dopadnout daleko hůř.
Jsem z toho na hlavu – do jaké škatulky teda náležím? Sice si namlouvám, že je mi šumafuk, co si lidi o mě myslej, ale to je jen normální sebepropaganda, že ano! Nikomu to není šumafuk. Každej podvědomě prahne po tom, aby byl lidstvem považován za vysoce inteligentního, spravedlivého, dobráckého hrdinu, udatného ochránce chudých vdov, sirotků, ohrožených velryb a zaběhlých pejsků. Něco mezi Albertem Einsteinem, Matkou Terezou a Jurajem Jánošíkem. Konec konců, sami sebe tak přece vidíme, bezpečně tu funguje staré dobré přísloví, že každý ježek je sám sobě kadeřav.
Jenže veřejné škatulkování je zapeklitá věc. U nás v ulici bydlí jistý pan Tureček, bývalý knihovník. Zgruntu slušný šestaosmdesdátiletý stařík, nefalšovaný pozůstatek časů, kdy ještě muže zdobila špacírka, k saku nosili vestičky a měli gentlemanské mravy. Jenže chudákovi Turečkovi se kdysi mimořádně přihodilo, že byl někým přinucen požít tři panáky na počest narození jakéhosi dítěte. Jakožto zapřisáhlý abstinent byl samozřejmě okamžitě zkárovaný na šrot. Našla ho v noci sousedka Novotná, jak sedí na zídce u popelnic, brouká si „Kéž, lavičko, kéž bys promluvila“ a má lehce ublinknuto na vestičce. Od té doby je celou ulicí paušálně zařazen do škatulky tajných chlastounů. Nedávno jsem náhodně vyslechl minidialog paní Novotné s paní Maškovou: „Heleďte, Tureček. Kampak asi jde?“ „Možná někam tajně se ožrat!“
Významný vliv na zaškatulkování má první dojem, resp. první kontakt. Kamarád Petr mi vyprávěl, jak při představovací návštěvě u rodičů své vyvolené byl tak ztuhlej a ztrémovanej, že mu při slavnostním obědě dvakrát upadl knedlík na koberec, povalil fíkus v obýváku, polil milostivou paní červenou Rulandou a pantátovi v garáži rozsypal šuplík se šroubečkama. „Takže jsem pro tchána a tchýni navždycky nešikovnej pazneht a nepřesvědčilo je ani to, že jsem prakticky vlastníma rukama postavil celej barák,“ svěřil se mi smutně.
Někdy dochází k jevu, který bych nazval „křížení škatulek“. Třeba v případě Michala. Je to rváč a rabiját, mockrát se popral v hospodě, na fotbale, párkrát i přímo na ulici. Jednou dokonce drsně zbil ekologické aktivisty, kteří mu bránili porazit lípu, co mu ohrožovala střechu chalupy. Vysloužil si za to škatulku „sadistický magor“. Na druhou stranu je to ale bezvadnej obětavej kamarád, každému z nás už hodněkrát pomohl z všemožných potíží, jeho manželka Marie ho nenazve jinak, než něžným a citlivým romantikem, do oken bytu si nainstaloval truhlíky s azalkami a už pár let se pečlivě stará o slepého kocoura z útulku. Takže ze škatulkovacího pohledu je rabiát Miloš taky současně pravým symbolem dobrotivosti. Když sloučíme obě jeho škatulky, vzejde nám jedinec, o kterém jakýsi klasik (myslím, že to byl Jiří Suchý) řekl: „Znal jsem jednoho sadistu, moc hodný člověk.“
Taky existují případy, kdy o škatulce rozhoduje legenda zahalená v mlze času. Ve vedlejší vesnici žil obecní vágus pan Hložík. V zimě v létě chodil v jedněch umolousaných montérkách a roztrhaném svetru, živil se kotelničením v místní hospodě, v té kotelně také bydlel, jen občas se z ní opilecky vyšoural, aby od hostů vysomroval pivo. Nicméně jeho škatulka byla úctyhodná. Po vsi se říkalo: „Jó, Hložík, nebýt toho jeho chlastu, tak to mohl být veliký člověk. On prý v mládí dokonce vystudoval jeden semestr medicíny.“ Nikdy nikdo nepátral, zda je to pravda, ale to také nebylo vůbec důležité. Podstatným přínosem této legendární škatulky byl pozitivní fakt, že panu Hložíkovi se lépe loudilo na hostech pivo.
Jak už jsem řekl, škatulkování je zapeklitá věc. Možná by bylo řešením, kdyby vznikla samostatná vědecká disciplína škatulkologie, dejme tomu v rámci psychologie, psychiatrie nebo sociologie. Že by si jako člověk skočil ke vzdělanému specialistovi škatulkologovi a tam by s ním prodebatoval, proč je zrovna v týhle škatulce a co se s tím teda dá udělat. Třeba by to bylo dobré, ale třeba by to bylo špatné, já nevím. Nemůžu se totiž rozhodnout, anžto furt ještě netuším, jestli patřím do škatulky „optimista“, nebo do škatulky „pesimista“.
Pošlete odkaz na tento článek
Ženské rády s trpně blazeovaným úsměvem konstatují, že chlapi…
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
Musím upřímně přiznat, že velmi obdivuji všechny ty hvězdy…
Luboš září širokým úsměvem: „Dámy a pánové, svět je krásné místo k…
Lidstvo je rozděleno do spousty názorově znepřátelených táborů.…
František je kantor v důchodu. Celý život učil češtinu a…
Zeptejte se lidí, co by nejradši udělali, kdyby měli dost peněz, a…
Máme mimořádnou schůzi. Telefonicky ji svolal Pepa, že…
Z oken mateřské školky zní perličky dětských sopránků s…
Milda s Ančou si pořídili velkostatek. Teda on to není…
„Zvířata to stejně mají na světě lepší než lidi,“ filozofuje Vilda…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %