V jistém populárním časopise jsem se dočetl, že normální člověk má za noc osm až deset snů, přestože asi osm procent žen a patnáct procent mužů tvrdí, že sny nemívají. Dále, že přes čtyřicet procent žen a dvacet pět procent mužů si po probuzení alespoň na jeden sen vzpomene. Dále, že…
V tom článku prostě byla spousta statistických údajů o snech a snění, jakož i dalších poznatků z oblasti eneirologie, což jest vědecká disciplína, která se sny zabývá. Trošku mě ale naštvalo, že se autor úplně vykašlal na jeden zásadní údaj – totiž na statistické vyhodnocení, kolik procent lidí je ve svém snění obsahově diskriminováno. Tím míním počet lidí, kterým se zdají výhradně sny banální, nudné, nevzrušující, nezajímavé. Já totiž do této skupiny bohužel patřím a velice mě to štve!
Ano, je to tak, cítím se být poškozeným, utlačovaným, ošizeným. Trpím jako zvíře, když mi kamarád Kuba vypráví, jak se mu zdálo, že je porotcem na soutěži Miss World na Havaji, laškuje tam s nejkrásnějšíma holkama světa na bělostném písku pláže Waikiki, kdežto já měl sen o tom, jak jsem si doma připálil guláš, a tudíž mě čeká pracné drhnutí kastrolu pískem na nádobí. Anebo když Milan malebně popisuje sen, v němž se slavným cestovatelem sirem Henry Mortonem Stanleym putovali k pramenům Nilu a Konga, zatímco mně se zdálo, že jsem jel do Plzně za tetou Máňou, vlak měl zpoždění, byl narvanej, a ještě celou dobu v kupé neutišitelně na plný pecky řvalo asi dvouleté dítě, které se navíc kousek za Berounem parádně pokadilo.
Mám prostě sny na prd. Žádné dobrodružství, žádné vzrůšo, žádná fantazie. Na dnešek se mi například zdálo, jak se mi v kapsičce mé oblíbené košile roztekla náplň propisky, a když jsem s tím hnusným flekem přišel do čistírny, paní za pultem mi oznámila, že to stejně asi úplně nevyčistěj. Kdyby mi to alespoň sdělila půvabná blonďatá slečna v bikinkách, ale kdepak, byla to netečná postarší madam s komisním výrazem ve tváři a s cedulkou „Vaše spokojenost je naší radostí“ na vestě.
V článku autor zdůrazňuje, že sen je velmi významnou psychologickou událostí, neboť vychází z vnějších i vnitřních podnětů a vzpomínek spícího. Tak nevím, zřejmě se tedy v mém mozku kondenzují pouze poklidné banální vnitřní a vnější podněty, nebo co. Možná mám v palici preventivní filtr, kterej před usnutím všem podnětům a vzpomínkám píchne do zadnice nějaký zklidňující preparát. Ale to mě nebaví. Nechci po nocích chodit s flekatou košilí do čistírny nebo jezdit za Máňou do Plzně. Chci se s Milanem a sirem Stanleyem trmácet k pramenům Nilu, chci se na Waikiki mrouskat s fešandama všech národů světa. Vždyť je to nespravedlivé! Proč někomu spánek přináší plné hrsti bezvadných fantasmagorií a jinému zas nablblý příběh, jak drhne gulášový připáleniny ze dna hrnce?
Dneska se lidstvo může přetrhnout, aby napravilo spoustu globálně existujících nerovností. Usiluje o odstranění rasové diskriminace, o emancipaci všech pohlavních orientací, bojuje za práva dětí, za rovnocenné odměňování žen. Kdekdo usiluje za zachování remízků pro radostný život housenek a motýlů, kdekdo vede kampaně za odstranění klecových koncentráků pro slepice, kdekdo se prostě snaží o kdeco, jen nás snových ošizenců si nikdo nevšímá. Naše promarněné noci, v nichž se nám zdají samé nudné příběhy, nikoho nezajímají.
Nedá se nic dělat, musím si poradit sám. V onom článku jsem se dočetl, že první sny se obvykle dostavují asi sedmdesát minut po usnutí. Takže jsem si pořídil technicky vymakaný digitální budík a nastavil si na něm noční zvonění každých šedesát devět minut. Prostě se vzbudím vždycky minutu před tím, než by se mi něco nezajímavého začalo zdát. Sice se moc nevyspím a ráno bývám jak zpráskanej pes, ale furt je to lepší, než vzpomínat na to, jak jsem celou noc drhnul kastrol. Nežli pitomě nudnej sen, tak radši žádnej! Na tom trvám!
Tomáš Polák
Pošlete odkaz na tento článek
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
Musím upřímně přiznat, že velmi obdivuji všechny ty hvězdy…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %