Proti této přezdívce Štefan nic nenamítá, jen podotýká, že na rozdíl od filmové předlohy on žádné utrpení nemá a nikdy neměl. A zjevná realita mu dává zapravdu. Vždy přichází elegantně oděn, nažehlený, vymydlený a pečlivě oholený, s jasným čelem a v dobré náladě, nabitý optimismem a bezvadnými projekty. Nepamatujeme si, že by někdy naštvaně vytasil nějaký osobní problém, čímž ovšem drobátko štve většinu ženáčů v naší partě. „Ten chlap mi fakt už leze na nervy,“ řekl nedávno Standa, „takhle pohodářsky bychom přece měli vypadat my ženatí, my, co máme pevnou životní oporu v milované rodině, a né nějakej staromládeneckej kůl v plotě. Ten by přece měl bejt zanedbanej, měl by mít špinavý boty a zmuchlanou košili, měl by trochu smrdět a mít zkaženej žaludek od věčnýho žraní párků s rohlíkem.“

Ještě větším „červeným hadrem“ je Štefanovo staromládenectví pro ženskou část naší kamarádské komunity. „Já to nechápu, tohle by snad mělo být zákonem zakázáno, aby se světem pohybovali mužští bez ženského dozoru,“ prohlašuje Milada. „Z toho nemůže vzejít nic dobrýho. Je to jako kdyby ze zoologické utekl bůvol. Je přece jasný, že na neregulovanýho chlapa vždycky nakonec přijdou škodlivý myšlenky a nápady.“ Všechny holky souhlasně přikyvují. „Hele, baby, a jak voni to ti celoživotní staří mládenci mají se sexem,“ zajímá Anču. „Jestli voni nakonec z nadrženosti nechoděj v noci do parků přepadávat ženské, že jó,“ dodává s vyděšeným výrazem. „Jednou jsem s Boháčkem o jeho sexuálním životě mluvila,“ přiznává Miluška. „Byl teda dost opilej a víte, co mi řekl? Že prej nevýhodou starýho mládence je, že někdy nemá sex, když ho chce, ale nevýhodou ženáče je zase to, že někdy má sex, i když ho nechce.“

Za roky, co se stýkáme, dohazovaly naše holky Boháčkovi spoustu potenciálních partnerek. Různých kamarádek, kolegyň z práce, sestřenic a podobně. Většinou neúspěšně, jen ve dvou případech došlo alespoň k nějakému dalšímu vývoji. Jednou když Milada programově přivedla do hospody svou kámošku Martinu. Vypadalo to, že si s Boháčkem padli do oka a dokonce si sjednali rande, že jako příští čtvrtek do kina. Tím to ale skončilo a Štefan vysvětlil: „Mě ten film fakt zajímal, ale ona mi furt žmoulala ruku a špitala do ucha úplně poťapaný nesmysly.“ Druhý pokus byl podstatně nadějnější. Miluška mu dohodila jistou Kláru, což byla věčně rozchechtaná osůbka s docela kvalitním smyslem pro srandu. Nějaký čas to spolu táhli, dokonce absolvovali i čtyřdenní poznávací výlet po jihočeských a západočeských hradech, zámcích, galériích a pivovarech. Miluška si spokojeně pochrochtávala: „Klárina je fajn, je s ní prča, ti dva by spolu mohli prožívat bezvadnou každodenní grotesku.“ Pak ale přišlo utrum a Boháčkovo vysvětlení: „Jojo, groteska to byla kvalitní a veselá, ale bohužel né němá. Ta holka musí mít někde za ušima žábry, protože dokáže mluvit i několik hodin bez nadechnutí. Produkovala tuny slov denně, někdy jsem z toho měl řepu v jednom ohni.“

A tak náš Boháček bez utrpení kráčí svým časem dál jako kůl v plotě. Dál přichází elegantně oděn, nažehlený, vymydlený a pečlivě oholený, s jasným čelem a v dobré náladě, nabitý optimismem a bezvadnými projekty. Trpělivě přijímá Miladiny a Miluščiny dohazovačsko-kuplířské snahy, jakož i úvahy o buvolech uprchlých ze zoo. Jednou mi řekl: „Nějak se to staromládenectví vyvinulo samo. Nejdřív jsem si připadal na manželství nezralej a potom už zase přezrálej.“ Nicméně minulý pátek nastala chvíle, kdy se Milada a Miluška dočkaly vytouženého zadostiučinění. Štefan/Boháček se totiž dostavil do hospůdky se – světe, div se – skvrnou po nějakém jídle na kravatě. Nic velkýho, tak půl čtverečního centimetru, skoro neviditelné, zřejmě od kafe. Tahle naprosto mimořádná událost ovšem rozzářila holkám očíčka. V nadšeném transu oznámily všem přítomným: „Hleďte, lidé, na to pokecané staromládenecké čuně. Na toho uprchlého bůvola bez dozoru. Kdyby měl manželku, tak by ho v tomhle zanedbaným stavu do hospody vůbec nepustila!“