Měl jsem příšernej sen. Byl jsem instalatérem, čistil jsem na chalupě kamaráda Luboše odpadové potrubí, strčil jsem ruku do stoupačky, ta se najednou zúžila a já nemohl ruku vyndat. Luboš svolal instalatérské sympozium, ale to konstatovalo, že neexistuje řešení a budu muset takhle zůstat navždy.
A tak jsem v tom malebném venkovském stavení žil připoután k pitomé rouře. Luboš mě dvakrát týdně přijel nakrmit, vyměnil mi kýbl a přivezl mi křížovky. Pak ale zapřemýšlel, jak by se moje situace dala komerčně využít, a začal ke mně vodit exkurze. Nejdřív školní zájezdy – děti vždy kolem mě utvořily půlkruh a paní učitelka je poučovala, že by člověk v životě neměl být takový trouba, aby ho nachytala nějaká trubka. Potom to rozšířil i na takzvanou zážitkovou turistiku dospělých. Návštěvník si mohl u stánku před chalupou zakoupit takzvané rozzuřovadlo a tím mě pak z bezpečné vzdálenosti vytáčet až do záchvatů bezmocného vzteku. Například do mě mohl píchat dvoumetrovým prutem s hřebíkem na konci, střílet po mně z praku gumové medvídky nebo na mě chlístat z kelímků různé barvičky či všemožné podezřelé tekutiny. Obzvlášť sadistický turista mi dokonce za příplatek mohl přečíst zprávu, jak Sparta prohrála 3:0 s Baníkem Ostrava. Byl to prostě strašně krutý sen, probudil jsem se z něj propocený, roztřesený, psychicky na dně.
Samozřejmě jsem si při nejbližší příležitosti Luboše pěkně podal. Vmetl jsem mu do ksichtu všechno to, co jsem pro něj za padesát let naší známosti udělal, kolikrát jsem mu obětavě pomohl. Některé zvlášť vyhraněné události jsem zdůraznil, například jak jsem mu nezištně z vlastních zásob poskytl dávku jedlé sody, když ho pálila žáha po tlačence s cibulí. Nebo jak jsem mu půjčil kufr, když jel v roce 2006 do lázní. A to už vůbec nemluvím o tom, že jsem předloni nakreslil jeho vnučce Kamilce veselé věnování s Ferdou mravencem do památníčku. Hřímám mu do duše velikým hlasem: „Já se tady pro tebe a tvou famílii můžu přetrhnout a ty do mě necháš píchat hřebíčkama na klacku! Hřál jsem si na prsou hada!“
Chvilku mám pocit, že má slova skutečně zabrnkala na struny jeho svědomí. Ale opravdu jenom chvilku. Ten cynik najednou roztáhl hubu do odporného chechotu a do toho sípal: „No to mě podrž, týýývole, tak ty jsi přirost k trubce! A jezdily se na tebe dívat zájezdy! Hele, a čím jsem tě tam krmil? To jsem ti asi vždycky nasypal do misky nějaký granule, že jó! Co jinýho, ještě aby sis poroučel. Hele, a nevíš náhodou, kolik jsem na tomhle kšeftu vydělal? Stálo to aspoň za to?“ Ten chlap mizerná se prostě báječně baví mým prožitým utrpením. Dokonce tyhle svý hulvátský radovánky zakončuje větou: „Člověče, já bych ale fakt potřeboval na chalupě vyčistit odpady, nechce se ti do toho?“
To mu nedaruju! Pomsta bude sladká. Okamžitě začínám pracovat na scénáři svého příštího snu. Bude o tom, jak Luboš trpí jako zvíře, jak se mu přihodí něco strašného. A já budu u toho, budu se chechtat a vydělávat na tom hříšné prachy. Nic jiného si ten pacholek nezaslouží. Možná bych ho mohl nechat změnit se v tučnou masařku, co se právě chytla do pavučiny. A já bych byl pavoukem, který s dalšími kolegy pavouky kolem ní seděj v půlkruhu a diskutujou, jak jí rozporcujou, osmaží na komářím sádle a rozprodají jako šťavnaté hamburgery „Big much“. Případně bych si taky mohl nechat zdát, že Lubošek zakopl o odpadní trubku, spadl do pěkně plné smrduté žumpy a snaží se z ní vyškrábat. Jenže já jsem pozval školní zájezdy, každej harantík si za tři koruny koupí tyč s hřebíkem a můžou ho strkat zpátky. Joj, to bude pohodička!
Naplněn pomstychtivostí uléhám ke spánku a radostně očekávám snový film o Lubošově potupě. Už se těším, jak mu to budu vyprávět. Noc rozpažila svá temná křídla, víčka se klíží, Luboš vstupuje na scénu… Ale co se to děje? Proč má hubu roztaženou v úsměvu od ucha k uchu? Proč tak vesele poskakuje? A co to tak radostně vykřikuje? Přichází blíž a už mu rozumím: „Kluci a holky, představte si, já jsem právě vyhrál jackpot ve Sportce! Padesát melounů!“
No nic, já mu to přeju, jsme kámoši už padesát let. Akorát mě štve, že člověk se dneska nemůže spolehnout ani na vlastní sny.
Pošlete odkaz na tento článek
Ženské rády s trpně blazeovaným úsměvem konstatují, že chlapi…
Kamarád Oskar se vytasil s dalším ze svých sdružovacích nápadů.…
Vědecké teorii relativity nerozumím, nicméně o tom, že spousta…
„Můj starej je pro běžnej život nepoužitelnej,“ hořekuje Lída.…
Vím stoprocentně, že na rozdíl od Jiříka z pohádky…
„Koukejte, co jsem sehnal,“ vykřikuje Standa a s pohledem…
Tak jsme se zase po čase pohádali. Štěkali jsme na sebe jako…
Jsem člověk lenošivý. Hodiny proležím na gauči, civím na televizní…
Štefan je klasický starý mládenec. Nikdy nebyl ženat ani zasnouben…
Zjistili jsme, že kamarád Štěpán má vskutku prazvláštní hobby.…
„Prej jsem vypasenej jako jateční vepř. Vypadám prej jako bojler a…
Z dětství si pamatuju na paní Horáčkovou. Patřila ke koloritu…
Instalatér mi namontoval novou vodovodní baterii u vany.…
„Dědo, jaký to je bejt starej vypelichanej?“ To mě teda podržte,…
Nechci to zakřiknout, ale teď už bych se konečně měl stát…
Luboš a Vladěna mají zlatou svatbu. Potkali se už na fakultě,…
Slyšel jsem recept, že když člověka bolí hlava, měl by se chvíli…
Připadám si jako zpráskanej pes. Totálně jsem propadl z obou…
„Týývole, je to borec, měl by mít na Václaváku sochu místo toho…
Luboš přišel na mariáš o dvacet minut pozdě a omlouval svůj…
Marcus Tullius Cicero byl slavný starořímský, politik a filosof.…
Tak nevím, jsem pesimista nebo optimista? Do jaké kategorie patřím…
„Krásná dívko, nechtěla byste vidět mou sbírku molů, co jsem…
To mám nejradši, ty poučky, že jsem už starej na to, abych dělal…
Karolína je drobná éterická žena, ale v jejím nevelkém těle…
Padla! Odbila šestá, brány ZOO se hermeticky uzavřely a mě už čeká…
Myslím si, že známé a slavné literární postavy jsou zcela…
Navlékat co nejvíc příjemných zážitků, úsměvných událostí a chvil…
„Pánové, viděl jsem v televizi film Kmotr a rozhodl jsem se,…
Mít v partě takzvaného chronického analytika, to je někdy…
Mirda nám přinesl na okoštování nakládané houbičky z …
Jak to ta ženská dělá? Je neuvěřitelné, že ona skoro všechno…
Mám tři prasynovce neboli syny syna mého bráchy. Planu k těm…
Tonda je vztekloun. Nebo, chcete-li, cholerik. Má …
Hned po pubertě jsem sám sobě slíbil, že až zdědkovatím, nebudu…
Doktor mi předepsal prášky. Prý ve mně blázní nějaká chemie nebo…
Vánoce jsou esencí rodinného soužití. Domácnosti jsou provoněny…
Netrpím cestovatelskou vášní, ale kdybych měl stroj času, tak bych…
Občas se naše drsné chlapské pokecy nad dvoudeckou Frankovky změní…
Sedím na zastávce a čekám na spoj č. 136. Dvě postarší dámy…
Miluju televizní dokumenty o zvířátkách. Fascinují mě témata, jak…
Břetislav alias starej Chřestýš má kulaté narozeniny. Je to člověk…
V roce 1951 se na jednom popíjecím mejdanu myslivců v …
V předpubertálním věku jsem obdivoval pana Kubištu. On totiž v…
No dobrá, já to teda přiznávám, už nemám chuť bránit se těm věčným…
„Co do mě strkáte, nejste náhodou pošuk?“ „Abyste se nepo…, nejste…
„Čas oponou trhnul - a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“…
Ten náhodou vyslechnutý rozhovor mě hodně potěšil. Asi…
Vzpomínám, jak v páté třídě základky k nám přibyl…
Krištof, kterému odjakživa nikdo neřekne jinak než Štófi, je už…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
Aktuální anketa
-
Rozhodování mi nečiní problém, rozhoduji se rychle a většinou správně
1800
20 %
-
Většinou dám na svou intuici, a nějak to dopadne
1749
20 %
-
Nevím, nepřemýšlel(a) jsem o tom
1678
19 %
-
Rozhodování pro mě není snadné, trvá mi déle, než se rozhodnu
1818
20 %
-
Je to pro mě velký problém, rozhoduji se dlouho a ne vždy správně
1852
21 %